V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

KURANDOVÁ, Jarmila

Jarmila KURANDOVÁ rozená Marie Martínková (* 30. 1. 1890 Veselá u  Počátek, okres Pelhřimov, † 6. 12. 1978 Brno)herečka; manželka herce Františka Kurandy (1889–1976). Narodila se v chudé a velmi početné rodině hajného. Vyrůstala v Dobré Vodě na Pelhřimovsku a zájem o dramatické umění projevila už ve škole při recitování a hraní s ochotníky. Rozhodnutí věnovat se divadlu jako profesi v ní uzrálo až v Praze, kam jako patnáctiletá odešla na místo vychovatelky a kde pilně navštěvovala Národní divadlo i jiné scény. Navzdory rodičům se roku 1908 přihlásila na inzerát k Housově div. společnosti a až do konce 1. světové války hrála v řadě dalších kočovných společností (mj. A. Brázda, A. Vladyka, J. Rovenský, F. K. Štětka). Po vzniku republiky přijala na jednu sezonu angažmá v činohře nově otevřeného Národního divadla moravskoslezského v Ostravě (1919–20), potom patnáct let působila v činohře Českého divadla v Olomouci a od roku 1935 do odchodu na odpočinek (1960) byla přední členkou Zemského divadla, respektive Státního divadla v Brně, kam se ovšem pohostinsky vracela. Zjevem i hereckým založením byla osobitou představitelkou lidových hrdinek českého a slovanského repertoáru (Klásková v Lucerně, Kordula ve Strakonickém dudákovi, Strouhalka v Maryše, Šestáková v Paličově dceři, Fanka v Loupežníkovi). Neokázalými výrazovými prostředky svého realistického herectví modelovala krásné typy obětavých žen, starostlivých matek a laskavých babiček, jejichž portréty vycházely z hluboké znalosti života a lidových zdrojů. Film si jí všiml až ve zralém věku, na sklonku okupace, kdy v režijním pokusu herce R. Hrušínského Pancho se žení (1946), který však byl dokončen a uveden do kin až po osvobození, debutovala úlohou matky jednoho z hlavních hrdinů (J. Kemr). Přestože jí znárodněná kinematografie poskytla mnohem více a větších hereckých příležitostí, její rejstřík zůstal stabilně omezený na postavy matek a babiček. Po malostranské domovnici Bavorové v režijní prvotině J. Krejčíka na motivy Nerudových malostranských povídek Týden v tichém domě (1947) prodchnula svou hřejivou srdečností matku Pavlasovou, jejíž rodina patřila k prvním přistěhovalcům do vysídleného pohraničí, v druhém filmu J. Krejčíka Ves v pohraničí (1948). Ve stejném duchu pojednala paní Tříškovou, trpělivě snášející se svými dospělými ratolestmi rozmary despotického manžela (S. Rašilov) během společné dovolené, v budovatelské komedii J. Macha Rodinné trampoty oficiála Tříšky (1949). Do galerie historických matek a maminek patří její paní Svobodová v Krškově životopisném filmu Posel úsvitu (1950), matka Aloise Jiráska (E. Cupák) v dalším Krškově biografickém portrétu Mladá léta (1952), matka legendárního chodského hrdiny Jana Koziny (V. Ráž) v historickém dramatu M. Friče Psohlavci (1955) a matka tragicky zahynuvšího krkonošského lyžaře Vrbaty (J. Vala) ve filmu Čeňka Duby Synové hor (1956). Dále se v rolích jejích synů před kamerou vystřídali např. J. Bek (Dva ohně, 1949), J. Sovák (Vstanou noví bojovníci, 1950), J. MixaA. Králem (Přicházejí z tmy, 1953), V. Besser (Botostroj, 1954), F. Peterka (Život pro Jana Kašpara, 1959), I. Palec (Smyk, 1960), V. Brodský (Čas jeřabin, 1963) a O. Sklenčka (Deváté jméno, 1963). K nejvděčnějším rolím, které ji díky tv. obrazovce dodnes připomínají nejčastěji, patří především vitální pohádkové stařenky, zosobnění laskavé životní moudrosti a skromnosti, které měly podobu hospodyně (Pyšná princezna, 1952), chůvy (Princezna se zlatou hvězdou, 1959), porodní báby (Dařbuján a Pandrhola, 1959) či sudičky (Tři zlaté vlasy děda Vševěda, 1963). Šedesátiletou uměleckou dráhu důstojně završila a plejádu prostých ženských hrdinek symbolicky uzavřela současně na jevišti i před kamerou titulní postavou románu Boženy Němcové Babička(1971), v níž se představila v brněnském Mahenově divadle a ve dvoudílném tv. filmu Antonína Moskalyka, uvedeném záhy i do kin. Vytříbený smysl pro čistotu české řeči uplatnila v rozhlase a občas též v televizi (Josefina, 1968; Barometr, 1969; Herecké vánoce, 1970). Obětavě pracovala jako externí pedagožka brněnské JAMU (1953–60). Zasloužilá umělkyně (1954) a Národní umělkyně (1971) a dostala i Řád práce (1975).

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!