V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

KUKURA, Juraj

Juraj KUKURA (* 15. 3. 1947 Prešov)  – slovenský herec; rodiče byli úředníci. Studoval střední průmyslovou školu stavební a do dramatického umění zasáhl nejprve jako elév časopisu Film a divadlo a představitel menších rolí v tv. inscenacích Ivana Baladi Past (1967) a Tri gaštanové kone (1967). Ještě před absolvováním studia herectví na bratislavské VŠMU (1973) byl členem Divadla na korze (1970–1971) a činohry Nové scény (mj. Filint v Misantropovi, Laertes v Hamletovi, Astrov ve Strýčkovi Váňovi). Roku 1976 byl angažován do činohry Slovenského národního divadla v Bratislavě (mj. Edmund v Králi Learovi, Cassio v Othellovi, Michail Platonov v Platonovovi, Chlestakov v Revizorovi a Nil v Měšťácích) a od roku 1983 hostoval v mnichovském divadle Kammerspiele a později i v Basileji, Bonnu a konečně i v souboru Petera Zadeka Deutsches Schauspielhaus v Hamburgu. Komunistický režim ho v polovině 80. let prohlásil za emigranta a pokusil se ho skandalizovat. V zahraničí však pokračoval úspěšně v jevištní, tv. a film. kariéře. Je vyhraněným charakterním hercem, typickým představitelem zcivilněného, dynamického hereckého výrazu. Svoje postavy vytváří se smyslem pro ostré kontrastní kontury, s vědomím vnitřního obsahu, s důrazem na významy výpovědi, ale i se souvislostmi s psychologizací povahových rysů charakteru. Patří k hercům s racionálním a expresivním projevem. Své herecké dispozice rozvinul od konce 60. let také ve filmu (Zbehovia a pútnici, 1968), kde se v následujícím desetiletí prosadil jako představitel mužných hrdinů, často nejednoznačných či nalomených charakterů ve filmech ze současnosti či situovaných do minulosti: příliš sebevědomý a nakonec i bezohledný inženýr Pavol v psychologickém snímku Jozefa Režuchy Deň slnovratu (1973), jeden z vůdců selského povstání Hamzík v Lettrichově historickém dramatu Do zbrane, kuruci! (1974), ctižádostivý houslový virtuos Peter v Trančíkově psychologickém dramatu Koncert pre pozostalých (1976). Od poloviny 70. let se na něho se zajímavými a náročnými úkoly širokého žánrového rozpětí obraceli i čeští režiséři, pod jejichž vedením tak vytvořil znamenité portréty mužů vyrovnávajících se s obtížnými životními situacemi či osobními krizemi a dilematy: frajerský slov. dřeborubec Juraj Pitoňák v Balíkově dramatu podle románu Zdeňka Pluhaře Jeden stříbrný (1976), beskydský hospodář Ondřej Baran ohrožovaný se svou rodinou na životě pěticí neznámých vojáků ve Vláčilově dramatu Stíny horkého léta (1977, Cena za mužský herecký výkon na MFF v Karlových Varech 1978), milenec slavné operní zpěvačky Emy Destinové (B. Turzonovová) a myslivecký správce jejích lesů Viktor v životopisném podobenství J. Krejčíka Božská Ema (1979), špičkový hokejista Jindřich Vacula obviněný z přijímání úplatků v Novákově příběhu Postavení mimo hru (1979), mondénní majitel zámečku Pavel Lenský v hudební komedii Z. Podskalského Trhák (1980) a bývalý sportovní střelec, politik a nyní prosperující podnikatel a otec vraždícího hrdiny Karel Kainar v Cieslarově kriminálním dramatu podle Mňačkovy povídky Jak chutná smrt (1995). Uhrančivou a démonicky maskovanou tvář propůjčil několika pohádkovým bytostem: ničemný dvorní astrolog hrabě Aldobrandini v Herzově hororové komedii Deváté srdce (1978), nečestný král a nápadník nejstarší ze tří princezen Norbert v klasické pohádce Martina Hollého Sůl nad zlato (1982) a mocný hradní pán Balador ve Vorlíčkově pohádkovém dobrodružství Král sokolů (2000). První film. roli v Československu po pádu komunistického režimu mu nabídl režisér Juraj Jakubisko, v jehož satirické politické tragikomedii Lepšie byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý (1992) po boku D. Horváthové a D. Veškronové ztělesnil věčně se vracejícího emigranta sochaře Roberta. Značnou diváckou odezvu získal ještě před svým odchodem do zahraničí díky pravidelným slovenským pondělním tv. inscenacím, které ho představily ve velkých dramatických postavách (Othello, 1971; William Shakespeare, 1973; Kean, 1975; Mário a kouzelník, 1976; seriál Straty a nálezy, 1975). Po vypršení povolení k práci v cizině (1984) se rozhodl pro emigraci a zůstal v Německu. Kromě div. činnosti nalezl v zahraničí bohaté uplatnění v televizi i ve filmu. Hrál jednu z hlavních rolí ve film. komedii Petera Zadeka podle Simmelova románu Die wilden fünfziger/Divoká padesátá léta (1983), ale především se objevuje v mnoha tv. filmech a seriálech, mj. Místo činu/Tatort (1986, 1989, 1998), Via Mala (1985), Die Wilsheimer/Wilsheimerovi (1987), Traffic (1989), Glückliche Reise/Šťastnou cestu (1993), Starej/Der Alte (2003), Siska (2004) a Wolfův revír/Wolffs Revier (2004). Nazpíval písně Leonarda Cohena na CD album Jsem tvůj muž, pro které též režíroval promoční videoklip Suzanne. V současné době působí střídavě v Hamburgu, Praze a Bratislavě, kde je ředitelem Divadla Aréna. Jeho životní osudy a uměleckou dráhu zachytil Otakar Brůna v knize Brutální sen Juraje Kukury (1992).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!