V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

KUKLOVÁ, Michaela

Michaela KUKLOVÁ (* 8. 4. 1968 Praha)  – herečka; bývalá manželka herce a producenta J. Pomeje. Od školních let hrála v dramatickém kroužku, zpívala ve sboru a věnovala se i baletu. Před kamerou začínala v dětských tv. pořadech (Modrý telefon, Škola hrou), dívčími rolemi v tv. inscenacích a pohádkách (Hrej, jak kvetou stromy, 1981; Perly a růže, 1985; Balónová pohádka, 1987) a postupně byla obsazována i do filmů pro kina: chovanka dětského domova Anežka v psychologické studii V. Olmera Skleněný dům (1981), členka dětského turistického oddíli Lucie v detektivce pro mládež R. Cvrčka Třetí skoba pro Kocoura (1983), sličná Frantina, vnučka starého tajného českého bratra Bartodějského (Z. Martínek) a milá českobratrského emigranta Václava Horáka (T. Hanák) v Troškově adaptaci Jiráskovy historické novely Poklad hraběte Chamaré (1984) a dospívající Markéta, zamilovaná do koní a mladého hrdiny Dana (Miroslav Čermák) v příběhu vesnických dětí Hledám dům holubí (1985) režisérky Věry Plívové-Šimkové. Když ani na třetí pokus nebyla Kuklová přijata na Státní konzervatoř v Praze, vystudovala střední ekonomickou školu (1988), obor ekonom obchodního provozu. Herecké vzdělání nakonec získala absolvováním DAMU (1994) a hostováním na div. scénách (Činoherní klub v Praze, Činoherní studio v Ústí nad Labem). Mezitím však pokračovala úspěšně ve film. kariéře, které dodala nový impuls titulní rolí v Troškově pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987). Vzápětí ztělesnila proradnou princezninu družku Lízu v německé pohádce Konrada Petzolda podle bratří Grimmů Princezna Husopaska/Die Geschichte von der Gänseprinzessin und ihrem treuen Pferd Falada (1988). Její vzhled půvabné černovlásky exotických rysů ji nadlouho připoutal k rolím temperamentních a kurážných dívek plebejského nebo šlechtického původu, které nejčastěji ztělesňovala v pohádkových a romantických filmech Zdeňka Trošky (Z pekla štěstí, 1999; Z pekla štěstí 2, 2001; Andělská tvář, 2002) a V. Drhy (O třech rytířích, krásné paní a lněné kytli, 1996; O perlové panně, 1997), ale třeba i Jaroslava Soukupa (Divoká srdce, 1989). Zavedla se též v postavách současných mladých žen atraktivního zevnějšku, povrchních zájmů i volnějších mravů: dcera bývalého vedoucího předměstského hotýlku Kalužného (J. Karlík) v Růžičkově hořké komedii Hotýlek v srdci Evropy (1993), proradná prostitutka a posléze majitelka exkluzivního nevěstince Štěpánka Vranská v erotických komedích V. Olmera podle Páralových románů Playgirls (1995) a Playgirls 2 (1995), redaktorka regionálních novin Marie Magdová v Melounkově povídce Vražda šeptaným slovem z triptychu Začátek světa (2000) a česká konzulka Chalupská Zatracení, 2002). Menší role jí připadly v několika filmech serióznějších a závažnějších námětů, evokujících atmosféru naší nedávné minulosti: v Jirešově Učiteli tance (1994), v adaptaci Hrabalovy novely Příliš hlučná samota (1995) režisérky Věry Caisové, v Pechově povídce Poslední štísko pana Žorže z triptychu Malostranské humoresky (1995) a v Mináčově tragikomedii Všichni moji blízcí (1999). Výrazněnšjí uplatnění jí skýtá televize v mnoha pohádkách (O třech stříbrných hřebenech, 1991; Krásná čarodějka, 1991; Světýlka z blat, 1992; Pravda a lež, 1992; Česká muzika, 1993; O zlatém pokladu, 1994; O moudré Sorfarině, 1995; O sirotkovi z Radhoště, 1996; O mrňavém obrovi, 1996; Jakub a Modřínka, 1996), inscenacích (Ať ten kůn mlčí!, 1992; Ruth to vidí jinak, 2004) a seriálech (Obyčejná koňská historie, 1991; Přítelkyně z domu smutku, 1993; Náhrdelník, 1992; Detektiv Martin Tomsa, 1995; Nováci, 1995; Světla pasáže, 2007). Zahrála si i v řadě zahraničních filmů a seriálů, např. hlavní roli barové tanečnice a nastrčené nevěsty v rakouském snímku Joint Venture (1994).. Kromě herectví se zabývá i malováním.

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!