V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

KUBÁNKOVÁ, Věra

Věra KUBÁNKOVÁ provdaná Weinlichová (* 22. 7. 1924 Košice)  – herečka; manželka herce E. Kadeřávka. Vyrůstala v Prešově, kde její otec jako důstojník z povolání sloužil. Za okupace byla totálně nasazena v brněnské továrně na plynové masky. Směr její bytostné lásce k divadlu dala Státní konzervatoř v Brně (absolvovala ji roku 1948), první profesní zkušenosti Horácké divadlo v Jihlavě (1948–50), a hlavně pak kolektiv Divadla pracujících v Gottwaldově. Umělecké a lidské zralosti dosáhla pod vedením výrazných osobností v pražském Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého (1952–67, 1973–90), na jehož scéně se vyprofilovala v herečku širokého rejstříku počínaje mladými vášnivými, kurážnými a lyrickými hrdinkami (Les, Romeo a Julie) a konče komediálními i dramaticky exponovanými postavami žen středního i pokročilého věku (Višňový sad, Léto a dým, Okamžik před finišem, Měsíc nad řekou, Bratři Karamazovi, Její pastorkyňa). Důležitou etapu její div. dráhy představovala v letech 1967–72 spolupráce s O. Krejčou v Divadle za branou (Tři sestry, Provaz o jednom konci), do něhož se vrátila po jeho obnovení (1991–94). V posledních letech spolupracuje s Divadlem Na jezerce (Ženitba, Petrolejové lampy, Lásky paní Katty). Počátkem 60. let si jí povšimli také filmaři, ale významnějších a náročnějších úkolů se od nich nedočkala. Hrála maximálně vedlejší úlohy matek mladých protagonistů (Ledové moře volá, 1961; Labyrint srdce, 1961; Malé letní blues, 1967) a po desetileté odmlce ji začali diváci nepravidelně vídat v drobných rolích, např. předsedkyně krajského soudu (Causa Králík, 1979), domovnice (Záchvěv strachu, 1983), manželky (Prodloužený čas, 1984) a babiček (Žiletky, 1993; Smradi, 2002; Dešťová víla, 2010). Větší satisfakci pocítila z účinkování v rozhlase a televizi, kde vytvořila četné, a dokonce i hlavní role v inscenacích (Moc bez slávy, 1972; A na konci je začátek, 1981; Mlčení Marie Zvoníkové, 1984; Duhová kulička, 1986; Srdíčko, 1987) a seriálech (Druhý dech, 1988; Když se slunci nedaří, 1995; Šípková Růženka, 2001). Za celoživotní mistrovství v dabingu získala Cenu Františka Filipovského (1999). Vzpomínkový bilanční medailon s ní natočila Zuzana Zemanová pro cyklus ČT Neobyčejné příběhy (2010). Nadace Život umělce jí udělila cenu Senior Prix (1993).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!