V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

KRYZÁNEK, Zdeněk

Zdeněk KRYZÁNEK (* 30. 10. 1920 Jindřichův Hradec, † 24. 12. 1975 Praha)  – herec. Původně uvažoval o kariéře houslisty, ale touha po divadle, jemuž se ochotnicky věnoval, ho po maturitě na jindřichohradeckém gymnáziu (1940) přivedla na pražskou Státní konzervatoř. Tísnivá atmosféra protektorátní Prahy ho však po roce donutila herecké studium přerušit a nastoupil jako výpravčí na dráze (neminulo ho ani totální nasazení). Po osvobození se k divadlu vrátil, nejprve na jevišti Městského divadla Most (1945–46) a následně zakotvil v Městském divadle Plzeň (1946–59, 1961–62) s hostováním v Národním divadle, kde v letech 1949–53 alternoval Kalafunu se S. Neumannem ve Strakonickém dudákovi. Mezitím byl na základě udání v lednu 1959 za údajnou protisocialistickou činnost zatčen a dva roky vězněn. Když pak nesměl vykonávat hereckou profesi, odešel do rodného města pracovat jako zedník a kastelán tamního zámku (1962–64). Jakmile zákaz hraní pominul, získal angažmá v Divadle Vítězslava Nezvala v Karlových Varech (1964–66), kam se po působení v Divadle na Vinohradech (1966–67) a hereckém souboru Československého státního filmu (1967–70) vrátil, aby zde svou jevištní dráhu ukončil (1970–71). V mládí rychle vyměnil milovnické role za postavy charakterní, mezi nimiž převažovaly nesympatické figurky lumpů, podvodníků a představitelů sebevědomé moci, často v dobových kostýmech a vojenských uniformách: Baron Krüg v Bílé nemoci, Arnošt z Pardubic v Noci na Karlštejně, Bušek v Našich furiantech, Tobiáš Říhal ve Večeru tříkrálovém, Hejtman v Revizorovi, Kalafuna ve Strakonickém dudákovi, Jan Falstaf ve Veselých paničkách windsorských či Vávra v Maryše. Obdobnými typy robustních a zemitých mužů obohatil od konce 40. let více než padesát filmů pro kina a neméně tolik titulů na tv. obrazovce. Před film. kamerou debutoval dvěma epizodkami vojáka a strážníka v dramatech J. Krejčíka Ves v pohraničí (1948) a Svědomí (1948). Z plzeňské scény si do Weissovy film. adaptace románu Antonína Zápotockého Vstanou noví bojovníci (1950) přinesl postavu vousatého vachmajstra Štefla. V řadě filmů nosil historické kostýmy a uniformy, např. jako českobratrský kněz (Temno, 1950), účastník africké výpravy Emila Holuba (Velké dobrodružství, 1952), vinohradský strážník (Anna proletářka, 1952), rakouský žoldnéř (Proti všem, 1957), esesák (Maratón, 1968; Klíč, 1971), rychtář (Čest a sláva, 1968), prelát (Slasti Otce vlasti, 1969), lesmistr (Kladivo na čarodějnice, 1969), lýdský vladař (Ezop, 1969) a hajný (Babička, 1971. Výsostné postavení mezi těmito historickými figurami však zaujímají hejtman královských vojsk Pivo ve Vláčilově vančurovské baladě Marketa Lazarová (1967) a pán z Vlkova, otec mladého hrdiny (P. Čepek), v dalším Vláčilově středověkém dramatu Údolí včel (1967). Menší, ale výrazné portréty rázovitých a zádumčivých mužů pevných i rozporuplných charakterů vytvořil ostatně i v jiných stěžejních filmech 60. let, z nichž některé skončily na dvacet let v trezoru: hajný ve venkovské baladě K. Kachyni Noc nevěsty (1967), vychovatel Kostelecký v psychologickém dramatu H. Bočana Pasťák (1968, 1990), nemocniční zřízenec v Kachyňově dramatu Směšný pán (1969), vesničan Kafka v Sirového psychologickém dramatu podle románu Evy Kantůrkové Smuteční slavnost (1969) a ministr orby v Juráčkově podobenství Případ pro začínajícího kata (1969). V atypické komické roli chicagského gangstera Billa se objevil v kriminální parodii O. LipskéhoČtyři vraždy stačí, drahoušku“ (1970). Razantní změny, jaké nastolila normalizační kinematografie, nesnížily jeho hereckou produktivitu ve filmu, zato neblaze poznamenaly uměleckou úroveň a tematickou skladbu samotných snímků. Závěr jeho film. dráhy tak lemují postavy kriminálníků i ryze kladných hrdinů, které hrál ve značně tendenčních a politicky exponovaných filmech V. Čecha (Klíč, 1971; Svatba bez prstýnku, 1972; Aféry mé ženy, 1972), Václava Matějky (Zlá noc, 1973), Zbyňka Brynycha (Noc oranžových ohňů, 1974), Karla Steklého (Za volantem nepřítel, 1974; Tam, kde hnízdí čápi, 1975) a Václava Vorlíčka (Bouřlivé víno, 1976). Jeho zvučný hlas znají rozhlasoví posluchači z řady her a jeho herecké umění je uchováno v archivu ČST díky mnoha inscenacím (Chléb a písně, 1971; Cena zlata, 1972; Duhový luk, 1972; Na shledanou v lepších časech, 1974; Rafan, 1974; Kosmas a paní Božetěcha, 1974), a zejména postavě starého Žalmana z životopisného seriálu F. L. Věk (1971). Svůj vřelý vztah k rodnému kraji a svědectví o svém pohnutém životě zanechal v rukopisných vzpomínkách Paměti neposlušného herce (vycházely roku 2001 na pokračování v Listech jindřichohradecka), v několika lyrických prózách a div. hře Oklamanci. Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (1994).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!