V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

KRŠKA, Vladimír

Vladimír KRŠKA vl. jménem Doležal (* 18. 7. 1924 Brno-Starý Lískovec, † 12. 2. 1999 Praha)  – herec. Pocházel z úřednické rodiny. Do patnácti let o herectví neuvažoval, teprve profesor na gymnáziu ho nasměroval ke studiu dramatického umění. Po absolvování Státní konzervatoře v Brně (1944) nastoupil krátce do Beskydského divadla v Hranicích (zde si kvůli herci stejného jména změnil příjmení podle matčina dívčího jména), ale vzápětí byl totálně nasazen. Na jeviště se vrátil až po osvobození, kdy prošel oblastními scénami v Ostravě (1945–49) a Plzni (1949–60). Roku 1960 získal angažmá v pražském Divadle čs. armády, respektive Divadle na Vinohradech, na jehož scéně vytvořil během bezmála čtyř desetiletí kolem osmdesáti rolí (Strakonický dudák, Večer tříkrálový, Srpnová neděle, Obchodník s deštěm, Mistr a Markétka, Královna Kristina, Jak snadné je vládnout). Svou robustnější vizáží s kulatou tváří inklinoval k dobráckým typům, ale dokázal svým postavám vtisknout i tragické tóny. Objektiv kamery ho poprvé zachytil jako mladého dělníka v Cikánově špionážním dramatu Případ Z-8 (1948). Až na výjimky mu byly ve třech desítkách filmů souzeny pouze epizodní role, většinou bodrých chlapíků pestré škály profesí a stavů: brusič (Karhanova parta, 1950), vojín (Neporažení, 1956), ošetřovatel v léčebně (Na laně, 1963), opilec (7 zabitých, 1965), pedagog (Pasťák, 1968, 1990; Poslední ples na rožnovské plovárně, 1974; Což takhle dát si špenát, 1977), spisovatel (Flirt se slečnou Stříbrnou, 1969), hostinský (Hogo fogo Homolka, 1970), vedoucí hotelu (Muž z Londýna, 1974), měšťan (Příběh lásky a cti, 1977), kupec (Princ a Večernice, 1978), předseda soudu (Romaneto, 1980), školník (Evo, vdej se!, 1983), vrátný (Muka obraznosti, 1989) a hoteliér (Svatba upírů, 1993). Do kategorie protagonisty se zařadil úlohou Hyppolita Sidoroviče Polozova, klamaného manžela poživačné dámy (K. Fialová), v Krškově přepisu Turgeněvovy novely Jarní vody (1968). Ústřední postavu vědce bez smyslu pro humor doktora Lorence, který vybírá ukázky ze starých českých filmů pro sympozium o smíchu, vytvořil v Míkově střihové komedii Muzika pro dva (1979). Desítky postaviček hrál v televizi: v inscenacích (O korunu a lásku, 1962; Oxfordská tragédie, 1968; Kam slunce nechodí, 1971, Bertillon 166, 1974; Panská 8, 1984), pohádkách a seriálech (F. L. Věk, 1971; 30 případů majora Zemana, 1974–79; Gottwald, 1986). Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (1995).
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!