KRONBAUEROVÁ, Jarmila
Jarmila KRONBAUEROVÁ provdaná Poláková (* 11. 8. 1893 Praha, † 6. 11. 1968 Praha) – herečka; dcera spisovatele, novináře a divadelního kritika Rudolfa Jaroslava Kronbauera (1864–1915). Soukromně se herecky školila u Otýlie Sklenářové-Malé, Marie Hübnerové, L. Dostalové, Marie Laudové-Hořicové. Od roku 1913 až do svého odchodu do důchodu (1960) byla členkou činohry Národního divadla v Praze kromě let 1942–45, kdy nehrála, protože jí to znemožnily německé rasové zákony (odmítla se rozvést se svým manželem židovského původu). Její specialitou byly postavy žen z vyšší společnosti, různé intrikánky a elegantní dámy v salonních a konverzačních komediích francouzských a anglických autorů (Pygmalion, Ideální manžel). V Hilarově éře zvládla i postavy tragické a hrdinské (Hippodamie, Hamlet, Král Oidipus). Roku 1919 začala vystupovat jako šansoniérka v kabaretu Červená sedma a svůj lahodný a tvárný hlas uplatnila i v rozhlase. Se světem filmu se sblížila již před 1. světovou válkou, kdy hrála Lolottu, milenku velkoměstského floutka (M. Vávra) v němém dramatu Konec milování (1913). Své ženské půvaby a temperament propůjčila také titulní hrdince, statkářské dceři Kateřině Sezimové, v Kolárově dramatu podle Kronbauerova stejnojmenného románu Řina (1926). Na sklonku němé éry se objevila ještě v melodramatickém snímku Znáš onen malý domek u jezera? (1929). Předválečný zvukový film ji počastoval pouze vedlejší rolí pěvkyně Irmy Martenové, matky titulní hrdinky (H. Vítová), v melodramatu S. Innemanna Sextánka (1936). Znárodněná kinematografie k ní byla sice o něco štědřejší se třemi rolemi: madame de Valveur v Krškově životopisném dramatu Housle a sen (1946), bohatá majitelka vzácného perského koberce Eleonora Zanelliová v první povídce čapkovského filmu J. Krejčíka Čintamani & podvodník (1964) a stará hraběnka Despraunová v Krškově přepisu Turgeněvovy novely Jarní vody (1968). Těžiště její poválečné činnosti spočívalo především v práci pedagogické na Státní konzervatoři v Praze. Posmrtně byla vydána její vzpomínková kniha Hodiny pod Harlekýnem (1973). Dostala titul Zasloužilé umělkyně (1953).