KRIŠTOF-VESELÝ, František
František KRIŠTOF-VESELÝ vl. jm. František Veselý (* 12. 4. 1903 Skalica, okres Senica, † 13. 3. 1977 Bratislava)
–
slovenský herec, zpěvák-tenorista a divadelní režisér. Vzdělání a první umělecké zkušenosti získal v Budapešti, kde se stal členem operetního souboru a souběžně absolvoval studium na Státní herecké škole (1923). Pak do roku 1930 působil na maďarských div. scénách (Budapešť, Segedín, Debrecín, Miškovec aj.) a následně byl sólistou a režisérem operety Slovenského národního divadla v Bratislavě (1931–33, 1936–38, 1940–46) a bratislavské Nové scény (1946–64). Mezitím ve druhé polovině 30. let hostoval často na pražských zpěvoherních scénách (Varieté, Švandovo divadlo aj.) a v české kinematografii. Na jevišti byl vynikajícím interpretem tzv. frakových tenorových úloh, postav mladých komiků, ale i žoviálních a mondénních figurek v klasické i současné operetě (
Rose Marie,
Země úsměvů,
Veselá vdova,
Polská krev,
Čardášová princezna,
Netopýr). Jeho rozsáhlou režijní tvorbu charakterizoval postupný ústup od starých operetních postupů a manýr a snaha po celkovém propojení a prohloubení všech inscenačních složek. K hraní ve filmu jej přivedl roku 1936 režisér
V. Slavínský, který s ním natočil převážnou většinu filmů, v nichž uplatnil svoje příznačné mistrovství konverzačního dialogu, jemnou ironii, dobromyslný sarkasmus i pěveckou jistotu v postavách šaramantních elegánů, milovníků a bonvivánů, mnohdy se honosících vysokoškolskými tituly. Počínaje debutující rolí Bobíka Dudlovského z komedie
Uličnice (1936) hrál a zpíval po boku
V. Ferbasové také v dalších nenáročných komediích
Slavínského Děvčátko z venkova (1937),
Falešná kočička (1937),
Rozkošný příběh (1937),
Slečna matinka (1938) a
Dědečkem proti své vůli (1939). S
A. Mandlovou, E. Gérovou,
S. Strnadema
R. Šlemrovou byl protagonistou komedií
V. Slavínského Bílá vrána (1938) a
Svatební cesta (1938). Jako úředník záložny a náruživý sportovec Ladislav Tůma vytvořil s
J. Plachtou titulní dvojici v Schorschově veselohře
Pán a sluha (1938). Ve Špelinově frašce
Paní Kačka zasahuje… (1939) měl za partnerku
H. Vítovou, se kterou se opět setkal, tentokrát v titulní dvojici, v konvenční společenské veselohře
Adam a Eva (1940). Po válce se mihl na plátně už jen ve slov. filmech
Štvorylka (1955) a
Siedmy kontinent (1966). Ve 30. a 40. letech se proslavil jako jedinečný interpret slov. dobových šlágrů (zejména tanečních písní Gejzy Dusíka a slov. tanga), z nichž mnohé nahrál v rozhlase, na gramofonové desky a rozehrál i herecky na veřejných estrádních vystoupeních. V televizi byl protagonistou vzpomínkových zábavných pořadů (
Škandál v Melodias banke, 1966;
Margaréty pre F. K. Veselého, 1970). Hold jeho pěveckému umění vzdal
M. Lasica nazpíváním písní z jeho repertoáru na vzpomínkové album
Ja som optimista (2002). Jmenován Zasloužilým umělcem (1963).