V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

KREUZMANNOVÁ, Alena

Alena KREUZMANNOVÁ (* 15. 10. 1929 Praha, † 12. 4. 1993 Praha)  – herečka; dcera herce F. Kreuzmanna, bývalá manželka herce F. Le Breux a matka herce Františka Kreuzmanna (* 1963). Vyrůstala sice ve známé herecké rodině, ale její otec si nepřál, aby pokračovala v rodinné tradici. Bez jeho vědomí úspěšně složila zkoušky na pražskou Státní konzervatoř, kde již ve druhém ročníku hostovala při některých zájezdových představeních Národního divadla. Bezprostředně po ukončení studia (1948) nastoupila do Divadla státního filmu (1948–51), po jedné sezoně pak hrála ve Studiu filmového herce a v Krajském oblastním divadle v Olomouci (Julie v Romeovi a Julii). Roku 1954 ji angažoval E. F. Burian do své experimentální scény D 34, odkud po jeho smrti (1959) přešla do Divadla ABC, které se roku 1962 stalo součástí Městských divadel pražských, jejichž členkou zůstala až do odchodu na odpočinek (1990). Na jevišti excelovala po boku O. Beníškové, F. Le BreuxS. Fišera v titulní postavě dospívající dívky v Burianově dramatizaci románu Boženy Benešové Věra Lukášová, dále zaujala jako Polly v Žebrácké opeře, Mimi v Loupežníkovi a jako hrdinka mnoha dalších her klasického i moderního tragického i komického žánru. Prokázala v nich smysl pro vyhrocenou charakteristiku a plastičnost postav. S filmováním se seznámila na sklonku okupace. Když roku 1944 připravoval režisér Miroslav Cikán zfilmování románu Marie Pujmanové Předtucha, obsadil ji s mnoha dalšími mladými lidmi, aby je zachránil před totálním nasazením. Natočeno bylo ovšem jen několik exteriérových scén na Písecku a práce na filmu byly zastaveny. Po válce se k tomuto námětu vrátil Otakar Vávra, který ji opět vybral do hereckého souboru své nové film. verze románu Předtucha (1947). Mezitím hrála roličku studentky Tonči Vackové v komedii V. Slavínského Poslední mohykán (1947). Po úloze oktavánky Jarmily Hamrové v Sádkově komedii Červená ještěrka (1948) vytvořila svou největší film. roli, nebývale citlivý a dynamický portrét mladičké a roztoužené Stázky, ve Wallóově adaptaci div. hry Fráni Šrámka Léto (1948). Následovala plejáda vedlejších postav moderních dívek, dělnic, emancipovaných údernic a mládežnic v budovatelských agitkách (Rodinné trampoty oficiála Tříšky, 1949; DS-70 nevyjíždí, 1951; Slovo dělá ženu, 1952; Návštěva z oblak, 1955) a sociálních dramatech (Zvony z rákosu, 1950; Rudá záře nad Kladnem, 1955). Dobové kostýmy oblékla např. jako kupcova neteř Bětuška v Radokově nápadité adaptaci div. hry V. K. Klicpery Divotvorný klobouk (1952), dcera úředníka Honzátka (J. Marvan) v komedii O. Lipského Vzorný kinematograf Haška Jaroslava (1955), lehká holka ve Steklého adaptaci Haškova románu Dobrý voják Švejk (1956), chudá neteř hlavního hrdiny (M. Doležal) ve Weissově dramatu na motivy románu Jarmily Glazarové Vlčí jáma (1957) a děvečka Anka v pohádce M. Friče Dařbuján a Pandrhola (1959). V té době začala na plátně hojně propůjčovat svůj hlas jiným herečkám, jejichž hlasový projev nevyhovoval režisérovým představám. Od počátku 60. let se intenzita a velikost jejích hereckých příležitostí ve filmu zmenšila. Postupně se přehrála z mladých hrdinek do postav zralých a starších žen, většinou manželek a matek (Ledoví muži, 1960; Zelené obzory, 1962; Velká neznámá, 1970; Profesoři za školou, 1975; Dostih, 1981; Svět nic neví, 1987; Vážení přátelé, ano, 1989), sekretářek (Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, 1967; Brácha za všechny peníze, 1978), sociálních pracovnic (Odvážná slečna, 1969), pacientek (Znamení Raka, 1966), zdravotních sester (Naše bláznivá rodina, 1968), služek (Kočičí princ, 1978; Motýlí čas, 1990), doručovatelek (Jak básníci přicházejí o iluze, 1984) a sousedek (Káťa a krokodýl, 1965; Není sirotek jako sirotek, 1986). S chutí si zahrála drbnu v pohádkové moralitě Vojtěcha Jasného Až přijde kocour (1963). Svou filmografii, čítající na padesát titulů, uzavřela rolí babičky ve dvojici pohádkových příběhů z autorské dílny Oty Hofmana a Jindřicha Poláka Kačenka a strašidla (1992) a Kačenka a zase ta strašidla (1992). Četnými hereckými úkoly ji zahrnul také rozhlas a televize: ať už v inscenacích (Dlouhá bílá nit, 1970; První radosti, 1971; Medvěd pro hosta, 1974; Jak dostat tatínka do polepšovny, 1978; Šťastný domov, 1982; Sardinky aneb Život jedné rodinky, 1986; Uloupené dětství, 1987; Případ se psem, 1988; Naděje má hluboké dno, 1988; Osvětová přednáška v Suché Vrbici, 1992) nebo seriálech (F. L. Věk, 1971; Chalupáři, 1975; Létající Čestmír, 1984; Bambinot, 1984; Hříchy pro pátera Knoxe, 1992).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!