V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

KRAUSOVÁ, Jana

Jana KRAUSOVÁ rozená Pehrová (* 25. 1. 1954 Praha)  – herečka a výtvarnice; dcera herce J. Pehra, manželka herce J. Krause, (poté partnerka herce K. Rodena) a matka zpěváka a herce D. Krause. Pochází z umělecké rodiny: zatímco otec byl herec, matky byla výtvarnicí a vodila loutky. Od pěti let vyrůstala v rodině s otčímem, tv. dramaturgem, scenáristou, hercem a konferenciérem Vladimírem Dvořákem (1925–1999). Od dětství, kdy pod vlivem otcovy práce hrála loutkové divadlo v divadle Kováček na Smíchově, projevovala výtvarný talent. Absolvovala střední uměleckoprůmyslovou školu a obor grafika a malba na AVU (1980) a věnuje se tvorbě reliéfní keramiky. Již za studií však vystupovala v Divadle na okraji a několikrát se objevila před film. a tv. kamerou. Filmaři si jí však povšimli daleko dřív, když jako školačka hrála drobnou roli puberťačky v Hanibalově příběhu Malé letní blues (1967). Po další epizodě v Rážově dětské sci-fi Odysseus a hvězdy (1976) vytvořila, stále ještě pod svým rodným jménem, větší dívčí role ve Smrti mouchy (1976) K. Kachyni, dětské komedii Jak se točí Rozmarýny (1977) a psychologickém snímku Podivný výlet (1977). Titulní postavu mladé sklářské výtvarnice Evy vytvořila v Adlerově příběhu Střepy pro Evu (1978). Schéma mladé ženy mezi dvěma muži si později ještě zopakovala ve filmech Mŕtvi učia živých (1983), Skalpel, prosím (1985), Pěsti ve tmě (1986), a především po boku svého muže v ústřední postavě módní návrhářky Anny Valentové v psychologcké studii Zuzany Hojdové Příběh ’88 (1989). Postupně dospěla k postavám maminek, které hrála v rodičovských dvojicích s J. Novotný jako klavíristka Zuzana v Troškově Zkouškovém období (1990) a s J. Schmitzerem v Polákově pohádkové komedii Kačenka a strašidla (1992) a jejím pokračování Kačenka a zase ta strašidla (1992). Její další manželské partnery ztělesnili I. Franěk jako lékař Valenčík ve Svátkově psychothrilleru podle skutečného případu nemocničního vraha Hodinu nevíš (2009) a Bogusław Linda coby zabitého právníka Doležala v Jáklově kriminálním thrilleru Kajínek (2010). Ke spolupráci ji už dvakrát přizvala mladá režisérka Maria Procházková, v jejíž debutové hořké komedii Žralok v hlavě (2005) představovala sousedku hlavního hrdiny (O. Kaiser) a matku dospívající dívky (K. Leichtová) a v následujícím rodinném snímku s pohádkovými motivy Kdopak by se vlka bál (2008) jí připadla úloha babičky malé protagonistky (Dorotka Dědková). Portrét ženy, která své problémy se stárnutím a s kritickými názory svého dospělého syna (D. Kraus) řeší pravidelnými návštěvami psycholožky (J. Janěková), vykreslila v postavě galeristky Evy Králové v hořké komedii V. Chytilové Hezké chvilky bez záruky (2006). Dramaticky exponovanou a patrně svou nejlepší kreaci před kamerou předvedla v titulní roli německého filmu z českého pohraničí v období nástupu nacismu Služka Hilda/Hilde, das Dienstmädchen (1985). Od počátku své herecké dráhy až do současnosti se uplatňuje také v televizi: v pohádkách, inscenacích a tv. filmech (Dědeček je lepší než pes, 1989; Zbabělec, 1990; Dětinské hry dospělých, 1990; Zámek v Čechách, 1993; Vzkříšení, 2001; Adam a Eva 2001, 2001; Z rodinného alba, 2002; Království potoků, 2005; Jasnovidec, 2005; V hlavní roli, 2007) a především seriálech (Život bez konce, 1982; Dynastie Nováků, 1982; Velké sedlo, 1984; Pražský student, 1991; Josef a Ly, 2004; Ulice, 2005; Soukromé pasti, 2008; Přešlapy, 2009; Zázraky života, 2010). V posledních letech je herecky vytížena také na jevišti, zejména ve spolupráci s nezávislou div. společností Studio DVA (Dámská šatna, Otevřené manželství, O lásce), uvádějící své inscenace na různých scénách v Praze (Švandovo divadlo, Branické divadlo, Divadlo Palace) a v zájezdových představeních po celé republice.

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!