V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

KRATINA, Vladimír

Vladimír KRATINA (* 25. 2. 1952 Praha)  – herec; bývalý manžel loutkoherečky Šimony Součkové (* 1950). Vyrostl na Křivoklátsku jako syn strojvůdce a švadleny. Když mu bylo dvanáct, rodina se přestěhovala do Poruby, kde na gymnáziu hrál na bicí a na kytaru v beatové kapele, pro kterou též skládal. Po maturitě se začal učit fotografem, ale pak se rozhodl pro herectví, které vystudoval na DAMU (1975). S výjimkou Divadla Vítězného února v Hradci Králové, v němž hrál dvě první sezony po absolutoriu, vyhledával spíše scény studiového typu: Činoherní studio Ústí nad Labem (1977–78), zájezdová Dílna 24 (1978–79), pražské scény Studio Ypsilon (1980–88) a Činoherní klub (1988 až 1999), kde exceloval jako titulní hrdina inscenace Čechovova IvanovaL. Suchařípy. Hostoval též v Národním divadle (kníže Myškin v Idiotovi) a nyní vystupuje příležitostně na jevištích v Praze (Činoherní klub) a v agenturních inscenacích. Většina jeho postav na jevišti a zejména před kamerou vychází především z jeho fyzického typu statného a tvrdého chlapa s vousatou, ostře řezanou tváří, jehož drsný zjev i projev ukrýval často měkké srdce, laskavost a cit. Ještě jako posluchač posledního ročníku DAMU zahájil film. kariéru menší rolí mladého svazáckého inženýra na stavbě dálničního mostu Vladimíra ve Skalského psychologickém filmu Hřiště (1975). Zcela podružná byla také následující role Petra Kroupy z Polákovy sci-fi komedie Zítra vstanu a opařím se čajem (1977). Potřetí se už divákům na plátně představil v hlavní mužské postavě bouřliváckého řidiče z jatek Tadeáše Falka, který prošel kriminálem a nyní se pokouší usadit, v Herzově psychologickém filmu Křehké vztahy (1979). Vzápětí dostal opět ústřední roli, ale v propagandistické agitce R. Cvrčka zachycující hodonínskou stávku roku 1920 Děti zítřků (1980), kde ztělesnil dělnického vůdce Jožku Juříka. Následovalo několik menších rolí, např. terorista ve Vávrově aktualizované adaptaci Čapkova románu Temné slunce (1980), zvukař kapely ve Schmidtově hudebním filmu s kriminální zápletkou Koncert (1980) a traktorista, známý rváč a výtržník Vrabec přezdívaný Drtikol, ale ve skutečnosti dobrák a poctivý muž, v dětské komedii J. Vošmikové Prázdniny pro psa (1980). V první povídce Rekord, kterou natočil Dobroslav Zborník do čapkovského triptychu Plaché příběhy (1982), hrál vzteklého cihlářského dělníka Vaška Lysického, který ve vzteku vytvořil – byť neuznaný – světový rekord ve vrhu koulí. Coby záletnický manžel Honza byl partnerem J. BartošovéV. Jeníkové v hořké komedii J. Vošmikové Evo, vdej se! (1983). Slov. režisér Martin Hollý ho učinil v roli neúplatného chirurga Daniela Turčana protagonistou svého psychologického snímku Mŕtvi učia živých (1983). S menší úlohou lékaře se již předtím setkal ve Schmidtově detektivce Smrt talentovaného ševce (1982). Těžkou životní zkouškou prochází jeho hrdina psychologického filmu ze současnosti Štěpána Skalského Všechno nebo nic (1984), svérázný, fyzicky těžce postižený sochař Max Vydra, který vyznává jiné hodnoty než jeho ambicióznější bratr – vrcholový cyklista (O. Pavelka), s nímž ho spojuje a zároveň rozděluje vztah k jedné mladé ženě (Z. Jandová). Od té doby se na něho filmaři obraceli již jen s podružnějšími úkoly, jakými byli člen knížecí družiny (Oldřich a Božena, 1984), rezident překupníků drog (Mravenci nesou smrt, 1985), strážmistr SNB (Kdo se bojí, utíká, 1986) a otcové malých i dospívajících dětí (Fontána pre Zuzanu, 1985; Chobotnice z II. patra, 1986; Veselé vánoce přejí chobotnice, 1986). Diváci v kinech si ho mohli naposledy povšimnout v epizodce rybáře v rodinném dobrodružném snímku Maharal – Tajemství talismanu (2007). Jeho mužní hrdinové nalezli bohaté uplatnění rovněž na tv. obrazovce: v četných inscenacích a tv. filmech (Brakýři, 1983; Rudin, 1985; Trpká chuť slávy, 1985; Hodina pravdy, 2000; Nevlastní bratr, 2006; Trofej, 2007; Skrývačky, 2008; Svědomí Denisy Klánové, 2009), pohádkách (Darmošlap z Nemanic a princezna Terezka, 1983; O loupežníku Olbramovi, 1985; Jak Vojtěch pro princeznu do ohně skočil, 1989; Sofie a ukradený poklad, 2008; Dům U Zlatého úsvitu, 2009) a seriálech (Rodáci, 1987; Druhý dech, 1989; Na lavici obžalovaných justice, 1998; Náves, 2005; Strážce duší, 2006; Místo v životě, 2006; Letiště, 2006; Soukromé pasti, 2008; Expozitura, 2009). Během 90. let omezil hereckou práci, aby se plně věnoval podnikání v umělecké sféře; byl mj. spoluproducentem ledního muzikálu Mrazík (1999–2001).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!