V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

KOPŘIVA, Luděk

Luděk KOPŘIVA vl. jm. Ludvík Kopřiva (* 19. 6. 1924 Praha, † 2. 10. 2004 Praha)  – herec, bývalý manžel baletky Evy Havlíčkové-Prokešové (* 1933). Zkušenosti sbíral po absolvování hereckých studií na pražské Státní konzervatoři (1946) a na DAMU (1948) na oblastních divadelních scénách v Ostravě (1948–51) a Plzni (1951–60), než roku 1960 zakotvil v pražském Divadle E. F. Buriana, kde setrval až do jeho zrušení počátkem 90. let. Před film. a tv. kamerou vytvořil desítky figurek mírně potrhlých doktorů (Svatba upírů, 1993), profesorů (Srdečný pozdrav ze zeměkoule, 1982), učitelů (Dívka na koštěti, 1971), úředníků a funkcionářů (Prodavač humoru, 1984; Rumburak, 1984; Anděl svádí ďábla, 1988), režisérů („Pane, vy jste vdova!“, 1969; Hodinářova svatební cesta korálovým mořem, 1979) a pohádkových panovníků (Kačenka a strašidla, 1992; Kačenka a zase ta strašidla, 1992). Naposled se na film. plátně ukázal v Soukopově Svatbě upírů (1993) a v koprodukčním snímku Nexus (1994). Dokázal se stejně přesvědčivě zhostit dramaticky exponovaných úloh fašistických rysů: žoviální pan Pepík se svým živým plotem ve Švankmajerově krátké grotesce Zahrada (1969) a „ochránce studánek“ Vilém Seid v Juráčkově podobenství Případ pro začínajícího kata (1969). Do povědomí diváků se však nejvýrazněji zapsal postavou afektovaného choreografa Huga v poetické komedii D. Kleina Jak svět přichází o básníky (1982), a především jako farář Otík v sérii Troškových vesnických komediích Slunce, seno, jahody (1983), Slunce, seno a pár facek (1989) a Slunce, seno, erotika (1991). Často hrál také ve slov. filmech (Horúčka, 1975; Koncert pre pozostalých, 1976; Smrť šitá na mieru, 1979). Objevil se i v řadě tv. inscenací (mj. Zločin lorda Savila, 1967; Kateřina zlé pověsti, 1976; Zločin v obrazárně, 1984; Překvapení pana Milberryho, 1988; Ukradený kaktus, 1991) a seriálů (Pan Tau, 1969–74; 30 případů majora Zemana, 1974–79; Arabela, 1980; Létající Čestmír, 1983; Bambinot, 1984; Panoptikum města pražského, 1988; Křeček v noční košili, 1988; Hříchy pro pátera Knoxe, 1992; Náhrdelník, 1992). Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (1995).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!