V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

KARLÍK, Josef

Josef KARLÍK (* 19. 3. 1928 Kroměříž, † 30. 10. 2009 Brno)  – herec; manžel operní pěvkyně Jarmily Palivcové (1925–2010). Jeho otec byl vojákem z povolání, který ovšem pro synovy komediální sklony neměl příliš pochopení. Od recitace a ochotnických začátků se dostal během gymnaziálních studií dokonce na jeviště kroměřížské profesionální scény Hanáckého divadla. Bez vědomí rodičů se přihlásil na dramatické oddělení brněnské Státní konzervatoře hudby, kam roku 1946 přešel ze sexty gymnázia. Po dvou letech se stal jeho ročník součástí nově zřízené div. fakulty JAMU, kterou také zdárně absolvoval (1950). S téměř všemi spolužáky nastoupil do prvního angažmá v Těšínském divadle v Českém Těšíně (1950–51). S ukončením prezenční vojenské služby zakotvil na jednu sezonu v pražském Ústředním divadle československé armády, aby se pak definitivně vrátil do Brna, jehož činohře Státního divadla, respektive Národního divadla zůstal věrný až do penze (1992) a nadále ještě smluvně. Postupně se zde propracoval mezi přední interprety velkých charakterních rolí v klíčových inscenacích (Kavkazský křídový kruh, Strakonický dudák, Švejk, Herkules a Augiášův chlév, Jindřich IV., Rembrandt, Král Lear, Tartuffe, Král Krysa, Život Galileův, Othello, Maryša, Cesta dlouhého dne do noci). Jako herec podsaditého zjevu a mimořádných pohybových dispozic se na jevišti vyznačoval expresivní impulsivností, intelektuální břitkostí a plebejskou vitalitou, ale zvládal daleko širší spektrum výrazových poloh. Film mu nabídl nesrovnatelně méně příležitostí, které ani rozsahem, ani kvalitou nedosahovaly úrovně jeho prací jevištních a rozhlasových. Před kamerou se poprvé mihl v budovatelském dramatu režiséra K. M. Walló Veliká příležitost (1949). Plnohodnotné role však získal až v polovině 60. let současně ve dvou filmech, jejichž příběhy líčí osudy malých chlapců na Moravě počátkem jara roku 1945 (Perlový náhrdelník, 1965; Ať žije republika, 1965). V následujících desetiletích se na plátně objevoval příležitostně v nevelkých charakterních postavách, např. jako stájný (Už zase skáču přes kaluže, 1970), prokurista (Tajemství velikého vypravěče, 1971), politický předák (Tajemství zlatého Buddhy, 1973), hajný (Rusalka, 1977), družstevník (Trnové pole, 1980), dobrácký mistr z dílny průmyslového závodu (Mezi námi kluky, 1981), hamižný krčmář (Poslední propadne peklu, 1982), justiciár na notářství (Mág., 1987). Velkou roli ředitele vesnické školy Rožka, který se ve válečných letech stará více o obchodování než vyučování dětí, vytvořil ve slov. filmu Jozefa Zachara Muž nie je žiadúci (1983). Zatím naposledy ho filmaři využili pro role ryze komického charakteru: prohnaný bývalý ředitel zrestituovaného předměstského hotýlku Kalužný v hořké komedii Milana Růžičky Hotýlek v srdci Evropy (1993) a převor ve Smyczkově čapkovské pohádce Lotrando a Zubejda (1997). V televizi hrál od samotných počátků tehdy ještě „živého“ vysílání brněnského studia, účinkoval v mnoha inscenacích a pohádkách ostravských a pražských (Gazdina roba, 1962; Blátivé cesty, 1963; Schovávaná na schodech, 1964; Kdo zabil Jean Norwoodovou?, 1965; Kruté štěstí, 1966; Útěk do Budína, 1966; Josefina, 1968; ; Ptáček, 1969; Babbit, 1969; Strýčkův sen, 1971; Matka, 1973; Racek, 1976; Nikola Šuhaj loupežník, 1977; Prokop Diviš, 1977; Jako všichni v této ulici, 1978; Mejdan na písku, 1979; Rváč, 1979; O podivném drakovi, 1979; Neobvyklý případ, 1980; Vůně domova, 1981; Odchod bez řádů, 1982; Motiv, 1982; Únos, 1982; Stavy rachotí, 1983; Mrholení, 1984; Políčko, 1985; Případ žárlivého muže, 1986; Principálka, 1986; Vysoká hra, 1986; Marisa, 1987; Ta moje nekonfekční postava, 1988; Úraz, 1989; Čardášová princezna, 1990; Případ Salieri, 1991; Prsten a řetěz, 1995; Zvědavý osel, 1996; O bojácném Floriánkovi, 1999) a v seriálech Slovácko sa nesúdi (1975), Inženýrská odysea (1979), Lekár umierajúceho času (1983), Sanitka (1984), Bylo nás šest (1985), My holky z Městečka (1985), Gottwald (1986), Malé dějiny jedné rodiny (1987), Dobrodružství kriminalistiky (1989–93), Detektiv Martin Tomsa (1992), Konec velkých prázdnin (1996), Četnické humoresky (2000). Trvalou oblibu u nejširší veřejnosti mu zajistila zejména postava samorostlého zemitého dědečka malého nezbedy (T. Holý) z rodinné komedie Marie Poledňákové Jak dostat tatínka do polepšovny (1978) a úloha otce hlavního hrdiny (J. Hanzlík) ze seriálu Sanitka (1984). Prostřednictvím tv. obrazovky vstoupil také do mezinárodního povědomí, když ztvárnil titulní roli v německém tv. filmu podle předlohy Arnolda Zweiga Der Streit um den Sergeanten Grischa/Spor o seržanta Gríšu (1968). Za celoživotní mistrovství v dabingu získal Cenu Františka Filipovského (2001). Od roku 1990 se zaměřil hlavně na pedagogickou činnost na JAMU. Autor skript Cesty k herectví (2009). Jeho umělecký a lidský profil shrnuje kniha Josef Karlík: utkáno ze vzpomínek (1996), kterou připravil Josef Karel Grumlík. Laureát Státní ceny Klementa Gottwalda (1968) a nositel titulu Zasloužilý umělec (1982). Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (1993).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!