V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

BENÍŠKOVÁ, Otýlie

Otýlie BENÍŠKOVÁ rozená Jelínková (* 25. 10. 1882 Rakovník, † 22. 8. 1967 Praha)  – herečka; dcera divadelního ředitele Viléma Karla Jelínka, sestra hereček Marie Spurné, H. VojtovéT. Brzkové, manželka operního pěvce Karla Beníška (1874–1943) a matka herce K. Beníška. Pocházela z rodiny s bohatou div. tradicí a sama nastoupila hereckou dráhu již na sklonku 19. století v otcově div. společnosti. Pak vystřídala angažmá v Pištěkově Aréně (1901–02), Českém národním divadle v Brně (1902–06), Městském divadle na Královských Vinohradech (1907 až 1908), Městském divadle v Plzni (1909–32) a v činohře Národního divadla v Bratislavě (1933–38). Za okupace hrála v pražském rozhlase a v Uranii, po osvobození byla členkou Divadla 5. května (1945–48) a Burianova Armádního uměleckého divadla, respektive D 34 a Divadla E. F. Buriana (1948–60). Na jevišti prošla všemi div. obory a žánry, od dětských rolí přes naivky a milovnice až po velké tragické postavy, které ztvárňovala výhradně realistickými prosředky. Filmaři však nedovedli dostatečně využít jejího umění. Před kamerou debutovala zajímavou úlohou zámecké paní, přísné tety osmnáctiletého hrdiny (Václav Sova) v Krškově a Čápově senzualisticky laděném snímku Ohnivé léto (1939). Po několika malých rolích (Srdce v celofánu, 1939; Jan Cimbura, 1941; Pražský flamendr, 1941) jí poskytl další velkou příležitost opět Václav Krška v postavě Moniky Šachové, staré obyvatelky pavlačového činžáku na pražském předměstí, v psychologickém dramatu Až se vrátíš… (1947). Sugestivní výkon podala v roli kuplířské bytné proletářské dvojice (J. AdamováG. Heverle) v Burianově adaptaci románu Karla Nového Chceme žít (1949). Galerii svých film. postav rozmnožila během 40. a 50. let už jen menšími úlohami starých žen (Malá historie, 1946; Daleká cesta, 1949; Anna proletářka, 1952; Dalibor, 1956; Labakan, 1956; Legenda o lásce, 1956; Dalibor, 1956; Padělek, 1957; Dům na Ořechovce, 1959). Naposledy se objevila na plátně jako rázovitá venkovská stařenka v komedii Vojtěcha Jasného Procesí k panence (1961). Spolu s J. Werichovou namluvila Trnkův animovaný horor Kybernetická babička (1962). Její profil obsahuje knižní studie Josefa Knapa Čtyři herečky (1967). Roku 1952 jí byl udělen titul Národní umělkyně.

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!