V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

KANYZA, Jan

Jan KANYZA (* 25. 10. 1947 Lipník nad Bečvou, okres Přerov)  – herec; manžel herečky a podnikatelky Ž. Kanyzové. Vyrůstal v intelektuální rodině profesora a vysokoškolsky vzdělané knihovnice. Od mládí dělí své zájmy mezi hudbu, výtvarné umění a herectví. Již jako olomoucký gymnazista studoval hudbu a hrál na klarinet v amatérské dixielandové kapele. První krůčky k dramatickému umění udělal ve Studentském kabaretu. Ještě před absolvováním studia herectví na DAMU (1970) hostoval v Divadle Na zábradlí, kde hned po škole zakotvil na sedm sezon do stálého angažmá (Mlynář a jeho dítě, Dáma s kaméliemi, Bouře, Talenty a ctitelé, Na dně, Útěk). Rok byl členem hereckého souboru FSB a později hostoval v nejrůznějších pražských divadlech; účinkoval např. v Schormově inscenaci Mášovy Noční zkoušky na jevišti Laterny magiky (1980–83). Ve filmu začínal epizodními rolemi anonymních mladíků (Malé letní blues, 1967; Utrpení mladého Boháčka, 1969; Pět mužů a jedno srdce, 1971), které záhy vystřídaly větší postavy drsných, přemýšlivých mužů činu z obou stran zákona v dobrodružných či kriminálních příbězích. Zločinecké typy vytvořil ve filmech Cesty mužů (1972), Noc klavíristy (1976), Smrt na černo (1976) a Rukojmí v Bella Vista (1980), kriminalisty hrál ve snímcích Město nic neví (1976) a Zlaté rybky (1977). Extrémně drsné podmínky exotické přírody zakusil v koprodukčních filmech s pracovní tematikou – člen geologické expedice v mongolských horách Macháček (Ve znamení Tyrkysové hory, 1977) a řidič Karel Vojta, zajíždějící v severní Sibiři Tatrovky (Trasa, 1978). Z krimi a dobrodružného žánru vykročil úlohou svůdného právníka Kubíka ve Strnadově komedii Brácha za všechny peníze (1978). Charakterní roli mladého invalidy s udivujícím životním elánem hrál u Jiřího Svobody v Modré planetě (1979). Další dekáda mu nabídla vedlejší i ústřední role rozdílných žánrů a nevyrovnané umělecké úrovně. V Jirešově psychologickém filmu Útěky domů (1980) byl letecký mechanik Michal, muž ctižádostivé módní návrhářky (J. Brejchová) a adoptivní otec desetiletého chlapce (T. Holý), který uteče hledat skutečnou matku. I taxikář Marcel Tůma z Rychmanovy satiry Zlatá slepice (1980) patřil k hlavním, tentokrát nepříliš výrazným úlohám, stejně jako vyslanec z planety Pegas alias australský bohemista Michal Allan Jones z Fukovy sci-fi komedii Kam zmizel kurýr (1981) a kapitán bývalé čs. armády a po osvobození předseda MNV pohraničního městečka Krejcar z filmu A. Kachlíka Kouzelníkův návrat (1984). Na protagonisty z řad strážců zákona i jejich protivníků navázaly dvě hlavní role: v detektivce Otakara Fuky Příliš velká šance (1984) se výzkumný pracovník dr. Gabriel snaží zahladit stopy svého kriminálního činu, zato kriminalista Tomáš, z Brynychova snímku Mravenci nesou smrt (1985), proniká v přestrojení mezi pašeráky a překupníky drog. Po odmlce dostal roli psychiatra Kulhánka v komedii Františka Filipa Nebát se a nakrást (1999) a zatím naposled se jako pan Berka z Dubé objevil v historické-krimi Jménem krále (2009). Dnes vídají diváci jeho výraznou vousatou tvář více na obrazovce než v kinech. Postavami různých charakterů – muži zákona, padouši, záletníci, šlechtici, rozšafní bonviváni i filozofující melancholici – obohatil řadu tv. inscenací (Králův kalich, 1974; Královský gambit, 1974; Pracka v láhvi, 1978; Jak se naučit španělsky, 1979; Ohnivé ženy, 1983; Návrat, 1988; Televize, 1994; Všichni musí zemřít, 2004; Vražda kočky domácí, 2004; Jansovidec, 2005), pohádek (Černovláska, 1988; Zachýsek zvaný Rumělka, 1990; Princezna Duše, 1991; Bronzová koruna, 1997) i seriálů (30 případů majora Zemana, 1974–79; Létající Čestmír, 1983; Hříchy pro pátera Knoxe, 1992; Hospoda, 1996–97; Ordinace v růžové zahradě, 2004; Expoziruta, 2009). S úbytkem hereckých rolí rozšířil a prohloubil své další umělecké činnosti, hlavně výtvarnou tvorbu (malba, grafika, keramika a fotografie). Od roku 1977 se účastnil kolektivních i samostatných výstav a je zastoupen v soukromých sbírkách doma i v zahraničí. Věnuje se i komponování písní, psaní textů a poezii.
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!