V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

KAISER, Oldřich

Oldřich KAISER (* 16. 5. 1955 Liberec)herec; bývalý manžel herečky N. Konvalinkové a otec herečky K. Kaiserové. Dětství prožil v rodišti, kde také navštěvoval dramatický kroužek při Lidové škole umění. Herectví vystudoval na brněnské konzervatoři a poté na DAMU (1978). Už během studia participoval na vzniku projektu Divadla ve stanu – Dílna 24. Hned po škole nastoupil své první angažmá v Divadle na Vinohradech (Přišel na večeři, Tvrdohlavá žena, Poslední záblesk Jamese Aldridge, Romeo a Julie), odkud pro neshody s vedením odešel a roku 1985 posílil soubor Studia Ypsilon (Matěj Poctivý, Večírek, Sebevrah, Amerika, Mozart v Praze, Bůh). Paralelně s J. Lábusem účinkoval i ve vlastních agenturních pořadech (Pachtění, Jsme sví). Na počátku 90. let byl vyzván O. Krejčou ke spolupráci s obnoveným Divadlem za branou (Provaz o jednom konci) a od roku 1993 byl členem činohry Národního divadla v Praze, kde setrval až do roku 1999 (Rok na vsi, Podivní ptáci, Višňový sad, Běsi, Zpověď dítěte svého věku, Othello). V posledních letech můžeme jeho démonické komediální herectví obdivovat zejména na jevišti pražského Divadla Bez zábradlí (Hráči, Byl to pták, Rodina Tótů) a komorní scény Divadla Ungelt (Šest tanečních hodin v šesti týdnech, Jeffreymu je šoufl). Pro film ho objevil K. Kachyňa ještě na brněnské konzervatoři a obsadil ho po boku J. Schallerové do hlavní chlapecké role dospívajícího Petra v poetickém snímku Láska (1973). Až do 80. let mu byly souzeny před kamerou role jinochů, romantických mladíků a zamilovaných studentů, hledajících své místo v životě a učících se rozeznávat pravé lidské hodnoty (Maturita za školou, 1973; Plavení hříbat, 1975; Zrcadlo pro Kristýnu, 1975; Stín létajícího ptáčka, 1977; Šestapadesát neomluvených hodin, 1977; Podivný výlet, 1977). Tuto galerii mladých hrdinů nejvýmluvněji reprezentuje postava středoškoláka Jakuba, o jehož milostném vztahu s mladou učitelkou angličtiny a svobodnou matkou (D. Kolářová) během prázdninového jazykového kursu pojednává úsměvný příběhK. Kachyni Setkání v červenci (1978). V moralitě Stanislava Strnada Sny o Zambezi (1982) vytvořil hlavní roli začínajícího automobilového závodníka Pavla, kterého romantický sen o cestě automobilem napříč Afrikou přivede do střetu se zákonem. S rozpačitým výsledkem však dopadly film. komedie pokoušející se využít jeho groteskní a expresivní komiku v příliš jednorozměrných figurách: asistent choreografa (Revue na zakázku, 1982), inženýr Zachariáš (Rumburak, 1984), sňatkový podvodník Oskar Majer (Já nejsem já, 1985), komik Kaiser a vekslák Král (Velká filmová loupež, 1986), mikrobiolog Zdeněk Hradecký (Můj hříšný muž, 1986) a italský snoubenec Vincenzo (Slunce, seno, erotika, 1991). Fyzicky i psychicky velmi náročný úkol představovala úloha přírodovědce Jana, jednoho z členů horolezecké expedice do Himálaje, v horolezeckém dramatu Jána Piroha Sagarmatha (1988). Od počátku 90. let ho film zaměstnává jen poskrovnu, zato role, jimiž ho zahrnují režiséři nejmladší a střední generace, patří k nehodnotnějším z celé jeho dosavadní film. kariéry: gangster Delamarche v Michálkově psychologickém dramatu na motivy Kafkovy předlohy Amerika (1994), donchuánský pianista a český válečný pilot britského letectva Jan Machatý ve válečném dramatu J. Svěráka Tmavomodrý svět (2001), mafiánský boss Paolo Perrugini v Marhoulově detektivní parodii Mazaný Filip (2003), zatrpklý hospodský Lojza ve Slukově komedii z prostředí fotbalových fanoušků Non plus ultras (2004), a zejména zestárlý propuštěný vězeň a někdejší číšník Jan Dítě (jeho mladší podobu představoval bulharský herec Ivan Barnev), tragikomický hrdina smutné komedie J. Menzela podle stejnojmenného Hrabalova románu Obsluhoval jsem anglického krále (2006), osamělý podivínský hrdina hořké komedie Marie Procházkové Žralok v hlavě (2005), nevěrný manžel a lékař záchranné služby František v romantické komedii Marie Poledňáková Líbáš jako Bůh (2009), drakonický major StB Janeček v psychologickém dramatu R. Špačka Pouta (2010), zaměstnanec mlýna Brichta v Herzově dramatu z poválečného pohraničí Habermannův mlýn (2010) a bezdomovec v rodinném kombinovaném snímku J. Svěráka Kuky se vrací (2010). Řadu dramatických i komediálních rolí vytvořil na tv. obrazovce: v inscenacích, filmech (Kat nepočká, 1971; Posel dobrých zpráv, 1976; Tetinka, 1977; Smrt císaře a krále Karla IV., 1978; Velká sázka o malé pivo, 1981; Slečna Máry, 1984; Gobseck, 1985; Pension Lola, 1993; Hodiny od Fourniera, 1995; Dobrodružství pod postelí, 1997; Můj otec a ostatní muži, 2003; Revizor, 2004; Opravdová láska, 2007) a seriálech (Dynastie Nováků, 1982; Nemocnice na kraji města, 1978, 1981, ; Černí baroni, 2004; Josef a Ly, 2004). Neodmyslitelnou součástí jeho herectví je také tv. a rozhlasová tvorba, ve které znamenitě uplatňuje improvizační a imitátorské schopnosti. V partnerské dvojici s J. Lábusem získal obrovskou diváckou oblibu díky zábavným tv. pořadům Možná přijde i kouzelník (v ČST), Ruská ruleta (pro televizi Nova) a Zeměkoule (v ČT). Svůj interpretační a autorský potenciál úspěšně zúročují společně od konce 80. let také před rozhlasovým mikrofonem v seriálu Besedy u umakartového stolu aneb Hovory o ničem, a zejména v ojedinělém projektu, nekonečném seriálu o rodině Tlučhořových s názvem Rodinka (od roku 1991 dosud), v němž namlouvají všechny postavy. Roku 2001 prodělal těžkou autohavárii. V posledních letech jeho hereckou činnost negativně poznamenaly neklidná povaha a problémy s alkoholem. O souhrnnější charakteristiku jeho osobnosti a umění se pokusili Zuzana Maléřová v knize Psáno v kóji (1991) a Jan Czech v knize Kaiser, Lábus a Rodinka Tlučhořových (2004).

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!