V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

KAČÍRKOVÁ, Irena

Irena KAČÍRKOVÁ (* 24. 3. 1925 Praha, † 26. 10. 1985 Praha)herečka; bývalá manželka scenáristy J. A. Novotného (1918–2005) a matka scénografky Kristiny Novotné (* 1952). Pocházela z rodiny velmi dobře situovaného kožešníka. Na div. prknech stanula poprvé již za okupace v Ostravě, kde vyrůstala. Od dětství chtěla být herečkou, proto se po gymnáziu přihlásila na pražskou Státní konzervatoř, kam byla přijata. Během studia se dramatické oddělení Státní konzervatoře změnilo na DAMU, po jejímž absolutoriu (1948) strávila jednu sezonu v pražském Realistickém divadle. Roku 1950 natrvalo zakotvila v Městských divadlech pražských, kde byla v angažmá až do odchodu do důchodu (1984). Její impozantní, neslovansky krásný zjev charakterizovala vysoká, žensky ztepilá postava, podmanivě potemnělý hlas, výmluvné velké oči, smysl pro humor a mimořádnou kulturu pohybu a dikci. Její doménou byly bystré, inteligentní, sebevědomé, ale i rozmarné dívky a ženy ve francouzském a anglosaském veseloherním klasickém repertoáru (Škola pomluv, Misantrop), nechyběl jí však ani potřebný temperament pro italské hrdinky (Benátská vdovička). Hrála však s velkou noblesou až vznešeností i vážné role (Richard III., Medea, Sestup Orfeův, Marie Stuartovna). Důkazem jejího mnohostranného hereckého zaměření bylo její časté obsazování do muzikálových inscenací, kde uplatnila své pěvecké schopnosti. Na jevišti měla nejčastěji za partnery M. Homolu, S. BenešeV. Vosku. Film. kamera ji poprvé zachytila jako studentku v krátkém hraném dokumentu o výchově adeptů herectví Herecké mládí (1947), natočeném režisérem K. M. Walló. Debut v celovečerním filmu si odbyla epizodkou dívky v okně (Alena, 1947) a úlohou snoubenky jednoho z titulních hrdinů (Tři kamarádi, 1947). Svým nevšedním půvabem, inteligencí, vrozenou elegancí, šarmem a espritem byla předurčena pro role krásných, noblesních a vzdělaných mladých dam jemných způsobů a vybraného vkusu. Tento typ byl však pravým opakem těch ženských postav, které socialistická kinematografie po únoru 1948 prosazovala. Kačírková tak byla odsouzena do rolí bezcharakterních svůdnic, nevěrných manželek a lehkomyslných, povrchních žen, u nichž se přednosti jejího hereckého typu proměnily v nectnosti a které představovaly záporný protipól kladných hrdinek té doby. Tento druh rolí předznamenala vlastně již krásná lehkomyslná sekretářka a milenka pojišťovacího úředníka Doležala (M. Nedbal) v dramatu J. Krejčíka Svědomí (1948), které bylo na dlouhou dobu poslední kvalitní položkou hereččiny filmografie. Následovala řada stereotypně se opakujících rolí: energická novinářka Alena Veselá v Makovcově komedii Návštěva z oblak (1955), milenka národního správce Baťových závodů (G. Nezval) v dramatu K. M. Walló Nevěra (1956), nevěrná žena pilota Hochmana (J. Bek) v Dubově psychologickém dramatu Letiště nepřijímá (1959), případně podobné postavy ve filmech Dnes naposled (1958) či O věcech nadpřirozených (1958). Méně často jí byly svěřovány role kladné, jako např. učitelka a rozhodná manželka Růžena Koskubová v konverzační komedii V. Borského Kudy kam? (1956). Z tohoto období si však diváci asi pamatují především Zemanovu pohádku Byl jednou jeden král… (1954), kde si zahrála rozmazlenou princeznu Drahomíru. S počátkem 60. let se začíná počet film. rolí Kačírkové zmenšovat. K těm významným patří astronautka Brigita v Polákově sci-fi dramatu Ikarie XB 1 (1963), moderní profesorka zvaná Jana Amosa v Rychmanově muzikálu Starci na chmelu (1964) a Perchta z Borštejna zvaná Bílá paní komonická vystupující z obrazu v satirické komedii Z. Podskalského Bílá paní (1965). Od poloviny 60. let se ve filmu objevovala už jen zcela sporadicky. Extrakt negativních rysů svých dosavadních hrdinek vlila do postavy sobecké měšťácké matky Kunešové ve filmu V. Čecha Svatba bez prstýnku (1972), natočeném podle románu Jana Otčenáška Kulhavý Orfeus. S film. publikem se rozloučila úlohou podnikavé maminky staromládeneckého cukrářského mistra Šindelky (E. Horvátha ml.) v Herzově situační komedii Sladké starosti (1984). Věnovala se také uměleckému přednesu (Viola, Lyra Pragensis), moderování (Laterna magika), práci v rozhlase a dabingu. Velké množství rolí zanechala rovněž v tv. archivu v desítkách inscenací (Waterloo, 1967; Bidýlko, 1967; Někoho jsem zastřelil, 1968; Byly noci májové, 1970; Neameričané, 1973; Půl miliónu pro Alvara, 1979; Ze staré drogérie, 1982). Na tv. obrazovce uváděla s M. Drahokoupilovou jazykové kursy Mluvíme francouzsky (1975). V době, kdy nemohla hrát, publikovala povídky v časopisech. Její životní osudy a uměleckou dráhu zachytili Ladislav Chmel v knize Irena Kačírková: hvězda, která se příliš nehodila (2005), Luboš Nečas v monografii Irena Kačírková: krásná, ale nešťastná (2008) a Michaela Zindelová v trojportrétu Dana Medřická , Irena Kačírková, Karolína Slunéčková: tři na forbíně (2009). Roku 1967 jmenován Zasloužilou umělkyní.

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!