V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

JIRÁNKOVÁ, Nina

Nina JIRÁNKOVÁ provdaná Šíchová (* 1. 10. 1927 Mirošovice, okres Praha-východ, † 4. 10. 2014 Praha)herečka; matka filmového režiséra Petra Šíchy (*1954) a sestřenice divadelního režiséra a dramaturga Luboše Pistoria (1924–1997). Pocházela z dobře situované rodiny inženýra a majitele slévárny. Múzické vlohy zdědila nejspíš po dědečkovi, klavirním virtuosovi Josefu Jiránkovi (1855-1940), jehož oba bratři Alois a Stanislav byli známí hudební skladatelé a pedagogové.V dětství se věnovala především tanci a po maturitě na gymnáziu se přihlásila na pražskou Státní konzervatoř, kterou však nacisté uzavřeli. Během okupace pracovala na venkovské farmě v rodných Mirošovicích. Po osvobození se stala opět posluchačkou dramatického oddělení Státní konzervatoře, po jejímž dokončení (1947) absolvovala ještě DAMU (1948). První angažmá nastoupila v Realistickém divadle, kde hostovala už za studií. Roku 1950 se stala členkou Městských divadel pražských, kde během svého čtyřicetiletého uměleckého působení prošla celým rejstříkem ženských postav: od dětských rolí přes mladé naivky a milovnice dozrála k charakterním úlohám tragických i muzikálových hrdinek (Škola žen, Benátská vdovička, Červený a černý, Hra o lásce a smrti, Služky, Ideální manžel, Veselé paničky windsorské, Únos Sabinek). V současnosti vystupuje na pražských div. scénách: v Divadle v Řeznické (Tetička a já) a Divadle Radka Brzobohatého (Nejstarší řemeslo). Ve filmu začínala velmi slibně v polovině 50. let. Po první drobné roli dcery správce škol Vilíma (J. Vojta) v komedii O. Lipského Vzorný kinematograf Haška Jaroslava (1955) následovala její stěžejní postava ve Vlčkově adaptaci baladického románu Jarmily Glazarové Advent (1956). S emocionálním napětím a pravdivou něhou vykreslila portrét své tragické hrdinky Františky, svobodné matky z chudých poměrů, která ač okolnostmi přinucena k nerovnému manželství s obhroublým a mnohem starším sedlákem (G. Hilmar), dokáže se manželově ponižování vzepřít. S takto rozměrnou a charakterově členitou rolí se před kamerou, kam pak byla zvána jen velmi ojediněle, již nikdy nesetkala. Hrála nanejvýš vedlejší úlohy, např. matky (Kouzelný den, 1960), účastnice zájezdu (Aféry mé ženy, 1972), soudkyně (Jak napálit advokáta, 1980), ředitelky nebo vychovatelky dětského domova (Pasiáns, 1977; Silnější než já, 1990), manželky stranického funkcionáře (Silnější než strach, 1978), Němky Mattauschové (Až do konce, 1984) staropanenské francouzské turistky Renoirové (Trhala fialky dynamitem, 1991). S plejádou dalších seniorských kolegyň a kolegů se připomněla na plátně jako jedna z účastnic srazu maturantů náchodského gymnázia po 60 letech ve Štancelově poetické komedii Pamětnice (2009). Příležitostně se objevovala také na tv. obrazovce v inscenacích (Někoho jsem zastřelil, 1966; Buřič Jejího Veličenstva, 1969; Jana Eyrová, 1972; Někoho jsem zastřelil, 1976; Nevěsta z obrázku, 1983; Případ Platfus, 1985; Den D Dáši B, 1990; Plivník, 1991), pohádkách (Bratři, 1985) a seriálech (Malý pitaval z velkého města, 1982; Rozpaky kuchaře Svatopluka, 1985; Druhý dech, 1988; Dobrodružství kriminalistiky, 1989; Vyprávěj, 2009). V posledních letech se uplatňovala v zahraničních produkcích natáčených na našem území. Nadace Život umělce jí udělila cenu Senior Prix (1997).

 

 

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!