V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

JERNEKOVÁ, Klára

Klára JERNEKOVÁ (* 14. 1. 1945 Praha, † 31. 7. 2003 Praha)

– herečka; dcera divadelního režiséra Karla Jerneka (1910–1992) a herečky J. Stránské, manželka herce J. Čápa a matka herce Filipa Čápa (* 1971). První zkušenosti získala v dramatickém kroužku malostranského gymnázia Jana Nerudy. Po maturitě (1962) studovavala herectví na DAMU. Od poloviny 3. ročníku však soustavně hrála na scéně Divadla E. F. Buriana v Praze, kde přijala své první angažmá (1965-66). Hostovala i v divadle Semafor (Sekta). Po absolvování DAMU (1966) se stala členkou činohry Národního divadla, kde již zůstala až do své smrti. Subtilní dívčí postava, niterný projev opírající se o technickou připravenost, zejména přesnou dikci a pohybovou kulturu – to byly základní prostředky, jimiž si rázem vydobyla postavení osobité lyrické herečky. Její doménou byly citově rozjitřené mladé ženy, postupně svůj repertoár obohatila také o role komediální. Ve svých hereckých začátcích působila často v televizi, kde účinkovala především v adaptacích známých divadelních a literárních předloh (Naši furianti, 1965; Voják Tanaka, 1965; Dva šlechtici z Verony, 1966; Hoře z rozumu, 1966; Drama na lovu, 1969; Vyloženě rodinná historie, 1969) a v pohádkách (Sedmero krkavců, 1967; Princezna Pampeliška, 1968; Neohrožený Mikeš, 1969), ale i seriálech (Byli jednou dva písaři, 1972; Hotel Herbich, 1999) a dramaticky exponovaných titulech (Žádám odpověď, 1965; Dobrodružství Toma Sawyera, 1966; Podej mi ruku a přestaň se bát, 1979). Zatímco v televizi byla svého často velmi obsazovanou herečkou, filmařům se její typ nikdy příliš „nehodil“, proto její filmografie čítá jen pár titulů. Prvním byl Svitáčkův a Roháčův semaforský muzikál Kdyby tisíc klarinetů (1964), v němž jí připadla rolička učitelky. Ústřední ženskou protagonistkou ji učinil režisér Pavel Juráček ve svém podobenství Případ pro začínajícího kata (1969), kde ztělesnila hrdinovu utonulou milovanou dívku Markétu, s jejíž podobu se opakovaně hrdina Lemuel Gulliver (L. Kostelka) setkává u různých dívek: u princezny Niké a studentky. Následně se v české kinematografii připomněla už jen třemi menšími úlohami: těhotná Jitka Vondráčková v komedii Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979) V. Chytilové, která jí pak svěřila ještě postavu císařovny v hudební parodii Mí Pražané mi rozumějí (1991), kdyý mezitím hrála ovdovělou matří synů Zdena Bumbálková, nevěstu hajného Fandy (P. Čepek) v Bočanově komedii Smích se lepí na paty (1986). Její hlas využíval dabing; svůj hlas mj. propůjčila titulní postavě animovaného filmu Walta Disneye Sněhurka a sedm trpaslíků (1937). Vedle jevištní činnosti soustavněji spolupracovala s rozhlasem.

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!