V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

JANDÁK, Vítězslav

Vítězslav JANDÁK (* 3. 8. 1947 Praha)  – herec, podnikatel, organizační pracovník a politik. Vyrůstal v Praze-Krči v rodině nakladatelské redaktorky a policisty, který za okupace pracoval v odboji, později se stal agentem britské rozvědky a v 60. letech byl uvězněn za podvracení republiky. Z politických důvodů nebyl přijat na práva, proto jako nouzové řešení zvolil studium herectví, nejprve na JAMU a nakonec absolvoval DAMU (1970). Následujících sedm sezon působil v pražském Divadle Na zábradlí (Na dně, Po laně přes Niagaru, Les) a pak byl členem hereckého souboru FSB (1977–91). V 80. letech hostoval v Laterně magice (Noční zkouška, Vivisekce) a kromě divadla se uplatnil v nejrůznějších tv. žánrech: hrál v pohádkách, dramatických inscenacích a filmech (Žižkův meč, 1970; První radosti, 1971; Stránky z deníku, 1977; Za oknem jiskří sníh, 1978; Magnetická luneta, 1975; Mejdan na písku, 1979; seriál Stříbrná pila, 1978), konferoval zábavné pořady i dokumenty a vyzkoušel si dabing. Ve filmu začínal počátkem 70. let úlohami mladíků s citovými problémy. Zviditelnila ho zejména postava empatického atletického trenéra Honzy, který se zamiluje do baculaté koulařky (M. Světlíková), v Pinkavově snímku pro mládež Metráček (1971). Porota film. festivalu mladých v Trutnově ocenila Zvláštním uznáním (1972) jeho výkon v roli mladičkého vojáka Ivana, s jehož city si bezohledně zahrála lehkomyslná dívka (V. Švarcová), v Hanibalově autorském snímku Velikonoční dovolená (1971). Podobné typy zamilovaných, chybujících, nesmělých, ale i sebejistých a frajerských mladíků si pak ještě mnohokrát zopakoval, např. jako student a motokrosový nadšenec Imrich Křepinský řečený Křépa v Mášově příběhu podle Štorkánovy novely Rodeo (1972), táborový vedoucí Viky v Hanibalově dalším filmu ze života mládeže Údolí krásných žab (1973), panoš Kamil ve Vorlíčkově pohádce Tři oříšky pro Popelku (1973), záletnický voják základní služby Šupík ve Vorlíčkově snímku z vojenského prostředí Dva muži hlásí příchod (1975) a řidič sanitky Ota ve Vláčilově psychologickém dramatu Dým bramborové natě (1976). S přibývajícícm věkem vyměnil úlohy jinochů za postavy rázných a temperamentních mladých mužů, mezi nimiž nalezneme např. montéra a přítele zavražděné ženy v Schulhoffově psychologické detektivce Diagnóza smrti (1979), vojáka rakousko-uherské armády Müllera v protiválečném dramatu Martina Hollého Signum laudis (1980), tatínka malého hrdiny (Jakub Štěpán) v Gajerově dětském filmu Dva kluci v palbě (1983), sympatického vychovatele z výchovného ústavu pro delikventní mládež Nejána v Kopřivově psychologickém dramatu Zámek „Nekonečno“ (1983) a četníka ve Vláčilově adaptaci balady Josefa Čapka Stín kapradiny (1985). Na své záporné hrdiny v podobě floutků a mladistvých ničemů posléze navázal rázovitými figurami nabubřelých a cynických zbohatlíků (Láska z pasáže, 1984), zločinců (Divoká svině, 1989), despotických pohlavárů (Divoké pivo, 1995), bodrých, hlučných a brunátných chlapíků, zejména v důstojnických uniformách (Copak je to za vojáka…, 1987; Tichá bolest, 1990; Tankový prapor, 1991; Pramen života – Der Lebensborn, 2000; tv. seriál Černí baroni, 2004). Nepřehlédnutelný byl také jako poživačný soused v trenýrkách a nátělníku ve Šteindlerově kriminální černé komedii Perníková věž (2002). Kromě půl stovky filmů pro kina natočil celou řadu tv. inscenací (Dvacet tisíc mil pod mořem, 1980; Angolský deník lékařky, 1984; Úraz, 1988; Čeleď brouků finančníků, 1989; Nález, 1991; Tajné sny, 2004) a jen pár seriálů (Velké sedlo, 1984; Černá země, 1985; Arabela se vrací, 1990–93). Od 90. let se věnuje činnosti podnikatelské (předseda představenstva Ateliéry Bonton Zlín) a organizační (od roku 1998 prezident Mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež ve Zlíně) a angažoval se v komunální politice (roku 1990 člen Zastupitelstva hlavního města Prahy, později jmenován na magistrátu radním pro kulturu). Po zesnulém Pavlu Dostálovi se stal v srpnu 2005 na zbytek funkčního období ministrem kultury za ČSSD, za níž pak kandidoval v létě 2006 do sněmovny.

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!