V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

CHUDÍK, Ladislav

Ladislav CHUDÍK (* 27. 5. 1924 Hronec u  Banské Bystrice)slovenský herec a veřejný činitel. Jako jediný syn mistra z podbrezovských hutí už od dětství měl zálibu v recitování a herecké ambice, které rozvíjel během studia na kremnickém gymnáziu v ochotnickém kroužku. Po třech semestrech (1943–45) zanechal studium slov. a francouzské literatury na Filozofické fakultě Slovenské univerzity v Bratislavě a roku 1944 nastoupil jako elév do činohry Slovenského národního divadla v Bratislavě a zároveň studoval na dramatickém oddělení Státní konzervatoře (1944–47). V letech 1946–51 působil na nově otevřené Nové scéně, aby se pak definitivně vrátil do souboru Slovenského národního divadla (1963–66 šéf činohry), v jehož inscenacích udivuje svou vitalitou i v pokročilém věku (Tanec na konci léta, Višňový sad, Tančírna). Většina jeho div. kreací byla ukotvena ve vážném repertoáru, kde svůj noblesní, kultivovaný, sugestivně introvertní projev duchovní hloubky s úspornými gesty i mimikou vtiskl zejména analyticky koncipovaným postavám intelektuálů (Bílá nemoc, Po pádu, Racek, John Gabriel Borkman), vladařů a historických hrdinů (Macbeth, Jindřich IV., Herodes a Herodias). Jeho herectví se vyvíjelo v úzkém spojení s uměleckým přednesem, jemuž se systematicky věnuje dodnes ve vlastních poetických pořadech (např. z děl českých básníků). Filmaři ho objevili už krátce po válce (Varúj...!, 1946; Vlčie diery, 1948), ale první titulní postavu bojovníka proti fašismu vytvořil až v dramatu P. Bielika Kapitán Dabač (1959). Po epizodě v Čápově dramatu ze SNP Bílá tma (1948) se stále častěji objevoval i v českých filmech, většinou však tendenčně zaměřených na tematiku válečných událostí a poválečné situace, kde mu připadly role politicky uvědomělých mužů, ale též postavy rozporných charakterů či ryze negativních rysů: čestný komunista Bagár ve Vávrově adaptaci románu Václava Řezáče Nástup (1952), příslučník StB Jiří Mareš v Čechově  špionážním snímku Expres z Norimberka (1953), svářeč Josef Trojan ve Weissově psychologickém dramatu Můj přítel Fabián (1953), štábní kapitán čs. armády Richter v Sequensově dramatu z pomnichovského období Neporažení (1956), velitel pevnosti francouzské cizinecké legie v Čechově válečném dramatu Černý prapor (1958), předseda družstva Kvapil v Krškově psychologickém dramatu Osení (1960), vyšetřující důstojník bezpečnosti Vlado Krepnár v Daňkově psychologickém filmu s kriminální zápletkou Pohled do očí (1961), učitel Ondrej Bednár ve Weissově psychologickém dramatu Zbabělec (1961), podváděný profesor Viktor Brand ve Schmidtově povídkovém filmu Luk královny Dorotky (1970), zavražděný cizí diplomat v Podezření (1972) a lesní inženýr Borodáč v dramatu podle Pluhařova románu Jeden stříbrný (1976). Své charisma, důstojný šarm a schopnost výrazné charakterokresby uplatnil při ztvárnění dvou autentických osobností naší národní historie v dobových freskách Otakara Vávry: generál Ludvík Svoboda (Sokolovo, 1974; Osvobození Prahy, 1976) a humanistický myslitel a pedagog Jan Amos Komenský (Putování Jana Amose, 1983). Po dlouhých odmlkách se na plátně připomněl dvěma vedlejšími úlohami starců zcela odlišných charakterů. Zatímco v Mináčově tragikomedii Všichni moji blízcí (1999) představoval patriarchu rozvětvené židovské rodiny Silbersteinových, v Hřebejkově psychologickém dramatu Kawasakiho růže (2009) mistrně vystihl portrét někdejšího příslušníka StB Kafky, který se i po letech, již jako spokojený důchodce a pradědeček, chlubí svými vyšetřovacími schopnostmi. Za tento svůj výkon byl oceněn Českým lvem. Ačkoliv ve své šedesátileté herecké tvorbě nastřádal nepřeberné množství velkých rolí na jevišti, v rozhlase, televizi a ve filmu, žádná z nich nesklidila takový divácký ohlas, jakému se těší i v zahraničí ústřední postava šlechetného primáře Sovy, kterou převzal po zesnulém K. Högerovi v mimořádně úspěšném tv. seriálu Nemocnice na kraji města (1978, 1981, 2003). Problematikou herecké profese se dlouhodobě zabýval také jako pedagog bratislavské konzervatoře (od roku 1949) a VŠMU (1953–54, 1956–57, 1960–68 a 1982–84) a základní principy této činnosti shrnul v knižní studii O herectve (1970). Jako umělec s kreditem morální autority se angažuje ve věcech veřejného a kulturního života; po změně režimu roku 1989 zastával tři měsíce funkci ministra kultury Slovenské republiky. Ze vzájemné korespondence s českým básníkem Jaroslavem Seifertem vznikla kniha Tichý dvojhlas (1992). O komplexní obraz jeho tvůrčího vývoje se pokusili Aleš Fuchs v knižní monografii Ladislav Chudík (1965), Anton Kret v publikaci Herec: umelecký a ľudský profil Ladislava Chudíka (1994) a Ján Štraser v knižním rozhovoru Ladislav Chudík: žiji nastavený čas (2010). Poctu jeho lidským a uměleckým kvalitám vzdali ve svých film. a tv. medailoncích režiséři Vojtech Andreánský (Ladislav Chudík – recitátor, 1980; S Lacom Chudíkom na Hronci, 1980) a Juraj Lihosit (Zmluva so svedomím, 1984). Laureát Státní ceny Klementa Gottwalda (1959) a nositel titulu Zasloužilý umělec (1965) a Národní umělec (1982).

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!