V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

HYNKOVÁ, Miriam

Miriam HYNKOVÁ (* 11. 10. 1933 Praha, † 2. 12. 2010 Praha)  – herečka; bývalá manželka režiséra Evžena Sokolovského (1925–1998). Pochází z rodiny lékaře a učitelky zpěvu, po které nejspíš zdědila múzické vlohy. Divadlo začala hrát již jako středoškolačka v rakovnickém ochotnickém souboru Tyl. Místo herectví na DAMU, kam se neúspěšně hlásila, začala studovat div. vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Současně vystupovala v souboru lidové tvořivosti a vítězila v recitačních soutěžích. Stala se konferenciérkou a recitátorkou Vysokoškolského uměleckého souboru a přestoupila na hereckou katedru DAMU. Po absolutoriu (1959) získala angažmá v Městských divadlech pražských, odkud roku 1962 odešla do Státního divadla v Brně (Lucerna, Veselé paničky windsorské). Od roku 1968 byla dlouholetou členkou pražského Divadla E. F. Buriana, kde setrvala až do zániku této scény (1991). Zjevem jako by byla předurčena k romantickým rolím (Dobrý člověk ze Sečuanu, Život Eduarda II. Anglického, Ofelie, Manon Lescaut), ale často dokázala, že je herečkou zdravého temperamentu, přirozeného intelektu a komického talentu. Její film. debut zkomplikovalo těžké onemocnění. Na začátku natáčení režijní prvotiny Jaroslava Balíka Bomba (1957) ji postihla dětská obrna a roli těhotné Lídy Sejkové po ní převzala M. Kyselková, která ji pak ze zdravotních důvodů nahradila ještě jednou, v roli princezny Lady v pohádce M. Friče Princezna se zlatou hvězdou (1959). Po dívčích epizodkách ve filmech Černý prapor (1958) a Hry a sny (1958) vytvořila během jediného roku čtyři větší role mladých moderních dívek a žen: novomanželka Eva Hašková v povídce Otrhaná písnička z Brynychova filmu Pět z miliónu (1959), restaurátorka a novomanželka bez bytu Slávka v Čechově psychologickém dramatu První a poslední (1959), švédská manželka důlního inženýra Hansena (V. Ráž), platonická láska mladičkého horníka (E. Cupák) ve Vávrově dramatu podle Čapkova románu První parta (1959) a manželka div. herce překonávajícího osobní a uměleckou krizi (I. Palec) v Balíkově psychologickém dramatu Zkouška pokračuje (1959). Představitelky drzého a vzpurného, ale poctivého a zdravě rozdychtěného mládí reprezentovala ve dvou velkých rolích, jimiž ji obdaroval opět Otakar Vávra: v adaptaci sociálního románu Gézy Včeličky z 90. let předminulého století Policejní hodina (1960) hrála jednu ze tří dcer udřené služky Fišerové (M. Vášová) a ve film. přepisu Hrubínovy hry Srpnová neděle (1960) ztělesnila maturantku Zuzku, která se na sklonku letních prázdnin, jež tráví se svou tetou (V. Fabianová) v malé jihočeské vsi, citově sblíží s místním sklářským dělníkem (L. Munzar) a další partnerskou dvojici s ním vytvořila i v Čechově historickém dramatu z počátků dělnického hnutí u nás Pochodně (1960). Po delší odmlce se v českém filmu připomněla rolemi matek (Hop – a je tu lidoop, 1977; Čekání na Patrika, 1988) a babičky (Copak je to za vojáka, 1987). Od studentských let se objevuje na tv. obrazovce v mnoha inscenacích a filmech (Občan Brych, 1958; Matušovci, 1958; Candida, 1969; Paradajs, 1970; Opory společnosti, 1972; Klíč pod rohožkou, 1972; Vykřičník za Kateřinu, 1977; Čas žít, 1981; Parcela 60, katastr Lukovice, 1983; Panská 8, 1984; Domek u lesa, 1985; Cesta za hvězdným prachem, 1986), pohádkách (O spící princezně, šípkových růžích a uražené víle, 1983; Bratři, 1987) a seriálech (My z konce světa, 1975; Nejmladší z rodu Hamrů, 1975; Zákony pohybu, 1979; Inženýrská odysea, 1979; Okres na severu, 1981; Gottwald, 1986; Život na zámku, 1995), z nichž mnohé režíroval její manžel Evžen Sokolovský. Nadace Život umělce jí udělila cenu Senior Prix (2003).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!