HUDEČKOVÁ, Eva
Eva HUDEČKOVÁ rozená Trejtnarová (* 3. 12. 1949 Praha) – herečka, scenáristka a spisovatelka; manželka houslisty Václava Hudečka (* 1952). Pochází z rodiny ekonoma a sociální pracovnice. Od dětství dělila svůj zájem mezi atletiku a dramatický kroužek, vedený při LŠU hercem J. Chvalinou. Zde si jí všimla tv. režisérka Věra Jordánová a obsadila ji do své pohádky Jak princezny spaly na hrášku. V hereckých aktivitách nepolevila ani během středoškolských studií a herectví také nakonec absolvovala na DAMU (1972). Jednu sezonu strávila v angažmá v pražském Divadle Jiřího Wolkera, ale poté se jako herečka ve svobodném povolání soustředila hlavně na práci před kamerou. Od počátku 80. let hrála téměř výhradně v televizi, kde pod jménem Hudečková vytvořila řadu velkých postav v hrách, inscenacích (Malá Dorritka, 1967; Lidé na křižovatce, 1971; Bitva, 1971; Zázrak v Oužlebičkách, 1972; Ctná paní Lucie, 1972; Domeček plný koleček, 1983; Větrná setba, 1983; Byt je vykraden, maminko, 1983; Psí kůže, 1983; Rubikova kostka, 1984; Adam a Eva, 1984) a seriálech (Kamenný řád, 1976; Byl jednou jeden dům, 1974, 30 případů majora Zemana, 1974–79; Sanitka, 1984; Ve znamení Merkura, 1987). Již jako středoškolačka si zahrála ve filmu Jiřího Hanibala Malé letní blues (1967) jednu ze starších kamarádek mladičké a nezkušené hrdinky (A. Čunderlíková). Sličnou Aidou, jednou z mnoha služebnic pána z Rožmberka, byla v historické komedii Karla Steklého Svatby pana Voka (1970). Po celkem bezvýznamné epizodce v Hrách lásky šálivé (1971) ji čekaly na počátku 70. let první velké úlohy, většinou atraktivních a ambiciózních dívek a mladých žen nedbajících na svůj morální kredit. V Hanibalově psychologickém příběhu Dvě věci pro život (1972) představovala ženu svědomitého Vaška (L. Potměšil), která odmítla svého muže následovat do Ostravy a roční odloučení znamenalo rozvrat jejich manželství. Další atraktivní a poněkud sebejistou dívku Helenu, nevěrnou milou úspěšného motocyklového závodníka a méně úspěšného maturanta (V. Jandák), ztvárnila v Mášově přepisu novely Karla Štorkána Rodeo (1972). V povídce Chebský fenik z Jirešova filmu Lidé z metra (1974) byla členkou party mladých chuligánů, kterou beznadějně miloval dělník na stavbě pražského metra (J. Hanzlík). V komedii Václava Vorlíčka Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974) přesvědčivě vystihla rozmazlenou a záletnou dceru nejvyššího českého vodníka pana Wassermanna (M. Kopecký). Pokyny režiséra Vorlíčka se řídila ještě dvakrát, když ji pověřil úlohami lehkomyslné dcery zištných manželů Houkalových (S. Budínová a Č. Řanda) v satirickém filmu Bouřlivé víno (1976) a schovanky ovdovělé pěstitelky dobytka z Jižní Ameriky Lopezové (S. Zázvorková) v bláznivé komedii Václava Vorlíčka Což takhle dát si špenát (1977). Řadu těchto převážně negativních postav doplnila ještě sekretářka Jana, svádějící ženatého ředitele (F. Peterka) v komedii Petra Schulhoffa Zítra to roztočíme, drahoušku…! (1976). Jistý stereotyp hrdinek narušila pouze její největší film. role z historického dramatu Stanislava Strnada podle románové předlohy Antonína Zápotockého Čas lásky a naděje (1976), kde ztělesnila temperamentní Terezu v generační proměně několika desetiletí od idealistické venkovské dívky přes mladou proletářku až po politicky uvědomělou matku. S film. tvorbou se rozloučila menší postavou lékařky v psychologicko-společenském dramatu Jiřího Svobody Skalpel, prosím (1985). Z herecké profese si ponechala už jen dabing (propůjčuje hlas např. herečkám Jacquelina Bisset, Monica Vitti, Isabelle Huppert, Glenda Jackson, Sally Field). Od poloviny 80. let se věnuje literární činnosti jako autorka knih Bezhlavá kobyla (1992), Bratříček Golem (1993), O ztracené lásce (1995), V moci kouzel (1999), z nichž většinu zpracovala do dramatické podoby pro rozhlas a televizi. Napsala rovněž scénář k tv. pohádce O zasněné Žofince (1995).