V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

HUBA, Martin

Martin HUBA (* 16. 7. 1943 Bratislava)  – slovenský herec a divadelní režisér; syn pěvkyně Márie (Mimi) Kišonové-Hubové (1915–2004) a herce M. Huby. Absolvoval studium herectví na bratislavské VŠMU (1964) a po třech sezonách v činohře Státního divadla v Košicích se natrvalo vrátil do Bratislavy, kde působil nejprve v Divadle poezie (1967–68) a Divadle na korze (1968–71), jehož byl poslední dva roky před jeho zánikem také uměleckým šéfem. Pak byl členem činohry Nové scény (1971–76) a činohry Slovenského národního divadla (1976–99), kde se na sklonku 80. let začal věnovat též div. režii (Ze života žížal, Kontrabas, Višňový sad, Tančírna). Od roku 1999 hostuje na předních scénách v Bratislavě a Praze (Divadlo Na zábradlí), kde slaví úspěchy také jako režisér. V Praze inscenoval mj. Krále Leara (Letní shakespearovské slavnosti na Pražském hradě) a Garderobiéra (Divadlo v Dlouhé). Jeho herectví se vyznačuje precizní technikou, schopností postihnout vnitřní rozměry charakteru a rozpornost vnějších projevů, smyslem pro náznak a symbol, znakové vyjadřování, ale i pro metaforické zmnožování významů. Je hercem především vážných a tragických tónů, v komických postavách prokazuje svůj smysl pro nadhled, ironii a nadsázku. Jestliže ve filmech neměl dlouho mnoho příležitostí (Javor a Juliana, 1972; Do zbraně, kuruci!, 1974; V každom počasí, 1974; Šepkajúci fantóm, 1975), o to výraznější uplatnění mu od konce 60. let umožňovala televize v četných inscenacích (Jubileum, 1971; Timon Athénský, 1973; Rembrandt van Rijn, 1981; Spolužiak, 1983) a filmech (S Rozárkou, 1969; A. C. Dupin zasahuje, 1971). Posléze rozšířil svou tv. tvorbu o režii (Jakubowski a plukovník, 1992; Slepý Geronimo a jeho brat, 1993). O jeho návrat na film. plátno po téměř desetileté přestávce se postaral český režisér A. Kachlíka, když ho obsadil do titulní role barového klavíristy a někdejšího kouzelníka Manfréda Lišky v psychologickém příběhu ze severomoravského pohraničí prvního poválečného léta Kouzelníkův návrat (1984). Během 90. let se značně zvýšila poptávka po jeho hereckém umění u českých filmařů, kteří ho však využívali spíš do vedlejších postav intelektuálně založených mužů, jejichž charisma podtrhuje impozantní štíhlá figura, ušlechtilý zjev a jemné chování: mafiánský otec Don Juan v Trajkově bláznivé gangsterské komedii Kanárská spojka (1993), lékař Malík v jímavém příběhu dvou žen K. Kachyni Fany (1995), strýc v Brabcově dramatu podle Šlejharovy povídky Kuře melancholik (1999), nešťastný nacistický úředník Kepke v Hřebejkově okupační hořké komedii Musíme si pomáhat (2000), lékař v Hřebejkově smutné komedii Horem Pádem (2004), židovský lékař Blau v Cieslarově historické fresce Krev zmizelého (2005), svržený ředitel psychiatrického ústavu dr. Coulmiere ve Švankmajerově filozofickém hororu Šílení (2005), laskavý šlechtic Lányi v Rapošově výpravném snímku o cikánské houslistce Cinka Panna (2008) a Mistr ve vábení jelenů v Sedláčkově satirické komedii Muži v říji (2009). Soškou Českého lva byl oceněn jeho výkon ve vedlejší roli polyglotního vrchního Skřivánka, v jehož restauraci luxusního pražského hotelu Paříž načerpá hodně zkušeností mladý číšník Jan Dítě (Ivan Barnev), protagonista smutné komedie podle Hrabalova stejnojmenného románu Obsluhoval jsem anglického krále (2006) J. Menzela. Další kategorii postav reprezentují otcové hlavních hrdinů, které ztělesnili P. Liška jako dobrácký smolař Toník ve Slámově Štěstí (2005) a K. Hádek coby sebevědomý levicový básník Ivan Heinz v Mašínově milostném retropříběhu 3 sezóny v pekle (2009). Zdařilý portrét muže vysoké morální autority, společensky i v rodinném kruhu konfrontovaného s odhaleným selháním z dávné minulosti, vykreslil v ústřední roli významného psychiatra a někdejšího čelný disidenta Pavla v Hřebejkově psychologickém dramatu Kawasakiho růže (2009). Hlavní postavu puritánského profesora a otce ztvárnil v tv. inscenaci Dědictví slečny Innocencie (2003). Vyučuje na VŠMU.
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!