V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

HRZÁNOVÁ, Barbora

Barbora HRZÁNOVÁ (* 22. 4. 1964 České Budějovice)  – herečka; dcera herce J. Hrzána a manželka herce R. Holuba. Vyrůstala s maminkou, zdravotní sestrou, v Českých Budějovicích, kde vychodila základní školu. Místo na Státní konzervatoři v Praze, kam nebyla přijata, získala středoškolské vzdělání na pražském Nerudově gymnáziu v Hellichově ulici. Zde také navštěvovala dramatický kroužek profesora L. Novotného a herectví nakonec absolvovala na DAMU (1987). Během studií hrála v div. klubech v Řeznické a Rubínu (A-Studio). Po škole nastoupila do angažmá v činohře Národního divadla v Praze (Nebezpečné vztahy, Ze života hmyzu, Bílý muž a rudá tvář, Ptákoviny) a roku 1993 přešla do nově zformovaného souboru Divadla Na zábradlí, kde excelovala v Léblových inscenacích (Revizor, Naši furianti, Hrdina západu, Smrt v růžovém, Cabaret). Za roli Zárečné z Čechovova Racka obdržela Cenu Alfréda Radoka (1994). Od roku 2001 působí ve svobodném povolání. Hostuje na různých scénách v Praze (Činoherní klub, Dejvické divadlo, Branické divadlo, Divadlo Bez zábradlí, Divadlo Na Jezerce) i mimo ni (Městské divadlo Příbram). Popularitu a Cenu Thálie (2004) jí přinesla postava malé Helenky Součkové v dramatizaci prózy Ireny Douskové Hrdý Budžes. Na jevišti i před kamerou se vyprofilovala v herečku výrazně komediálního gesta se sklonem ke grotesknímu projevu stejně jako k tragikomické poloze. Na plátně se poprvé mihla v Šíchově povídce Linka do Prahy z triptychu Přátelé Bermudského trojúhelníku (1987). Upozornila na sebe emociálně exponovanou rolí retardované dívky Johanky, jedné z obětí zvůle sadistických vychovatelek ústavu sociální péče, ve film. rekonstrukci skutečného případu Requiem pro panenku (1991) F. Renče. Další její film. kreace se pohybovaly už víceméně v komediální či tragikomické rovině, ať už byla Honolulankou v Brabcově váchalovské parodii Krvavý román (1993), spolužačkou Lenkou ve Šteindlerově hořké komedii Díky za každé nové ráno (1993), fetišistickou listonoškou ve Švankmajerově černé grotesce Spiklenci slasti (1996), venkovankou Rózou, ženou polepšeného hrubiána Koloděje (V. Koubek) ve Vávrově pohádce Čert ví proč (2003), nešťastná výtvarnice Sára v hořké komedii V. Chytilové Hezké chvilky bez záruky (2006) a sestrou Glórií v romantické komedii Marie Poledňákové Líbáš jako Bůh (2009). Její film. galerii dojemných outsiderů, které si přes nepřízeň osudu uchovávají nezdolnou naději a chuť žít, vévodí propuštěná kuchařka a prodělečná prostitutka Valentýna, hrdinka Tycovy nahořklé romantické komedie (1996). Se svým manželem R. Holubem, častým partnerem na jevišti i před kamerou, vytvořili mj. ústřední manželský pár Panenkových v rodinném psychologickém snímku I. Pokorného Únos domů (2002). Víc příležitostí než film jí nabídla televize v dramatických a komediálních inscenacích a filmech (Bohyně krásy, 1984; Blázinec v prvním poschodí, 1986; Přes padací mosty, 1989; Milostivé léto, 1990; Deník ničemy, 1989; Dobročinný večírek, 1992; Městem chodí Mikuláš, 1992; Kožené slunce, 2002; Počkej, až zhasnu, 2002; Kočky, 2006; Dívka a kouzelník, 2008), pohádkách (Blankytná pohádka, 1986; O hloupé havířce, 1990; Krásná čarodějka, 1991; Modrý pták, 1993; O dívce, která šlápla na chléb, 2007; Křišťálek meč, 2007; Fišpánská jablíčka, 2008) a seriálech (Největší z Pierotů, 1990; Dobrá čtvrť, 2005; Nemocnice na kraji města – nové osudy, 2008). Namluvila večerníčkový animovaný seriál Čtyři uši na mezi (2003). Příležitostně zpívá s amatérskou hudební skupinou Condurango.
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!