V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

HRZÁN, Jiří

Jiří HRZÁN (* 30. 3. 1939 Tábor, † 23. 9. 1980 Praha, pád  z domovní zdi)herec a zpěvák; otec herečky B. Hrzánové. Jako nejmladší ze čtyř dětí někdejšího zahradníka čs. prezidenta Eduarda Beneše byl již od mládí náruživým sportovcem, zejména lehkým atletem (dorostenecký reprezentant v běhu na středních tratích), fotbalistou a plavcem. Po maturitě neuspěl při zkouškách na DAMU, ale byl přijat na námořní akademii v polském Štětíně. Když se však dozvěděl, že E. F. Burian otevírá při svém divadle přípravku pro mladé herce, stal se jejím posluchačem. S dvouletými zkušenostmi z Burianova Studia (1957–59) přestoupil do 3. ročníku DAMU, kterou zdárně absolvoval (1961). Po dvouleté vojenské službě v AUS Víta Nejedlého vystřídal krátká angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích (1964) a ostravském Divadle Petra Bezruče (1964–65), aby následně s dalšími mladými kolegy položil základ hereckého souboru nově vzniklého Činoherního klubu v Praze, v jehož legendárních inscenacích (Foka v Camusových Spravedlivých, Syr v Mandragoře, bytná ve Smočkově Podivném odpoledni dr. Zvonka Burkeho, Ofsajd ve hře Aleny Vostré Na koho to slovo padne, Dobčinskij a Bobčinskij v Revizorovi, Stanley Webber v Pinterových Narozeninách, titulní hrdina Voltairova Candida, komisař v Poprasku na laguně, Na koho to slovo padne) se projevil jako vervní, pohybově a mimicky mimořádně disponovaný herec, oplývající navíc vynalézavostí a spontánní fantazií klauna. Kvůli incidentu při jednom zájezdu mu nebyla v divadle prodloužena smlouva a od roku 1976 nadále působil ve svobodném povolání. Vystupoval na estrádách a jako zpívající komik s vlastními zájezdovými pořady Divadelní a filmové zákulisí Jiřího Hrzána, Proč jsem se nestal zpěvákemRole, které jsem nehrál. Zúčastnil se písničkových festivalů Děčínská kotva (s L. Kořínkovou zde získal roku 1978 stříbrnou trofej za společný duet Na Lipně) a Bratislavská lyra. Práci před kamerou poprvé okusil počátkem 60. let v úlohách učně zvaného Batole v Blumenfeldově příběhu z prostředí velkých oceláren Lidé jako ty (1960), pozounisty Včely v hudební komedii J. Macha Valčík pro milión (1960) a podobných současných mladíků (Žalobníci, 1960; Florián, 1961; Život bez kytary, 1962; Černá dynastie, 1962). Sérii drobných rolí prolomil až ve spolupráci s režiséry, kteří měli blízko k Činohernímu klubu a poetice jeho herectví. Antonín Máša mu po menší roli mladíka v Bloudění (1966) nabídl větší postavu drzého podomka Káji v tragikomedii Hotel pro cizince (1966). Popularitu mu zaručily teprve zdařilé situační komedie J. Krejčíka, kde hrál po boku I. Janžurové, jedné ze svých častých film. a tv. partnerek: nešťastný a utrápený ženich Venda, jenž je se svými kamarády (P. Landovský a J. Schánilec) obviněn v den své svatby ze znásilnění vychytralé prodavačky (I. Janžurová), v komediální moralitě Svatba jako řemen (1967); podroušený Halibut, nevinně zapletený do plánů svého proutnického spolubydlícího (J. Abrhám), v adaptaci div. frašky Seana O’Caseyho Pension pro svobodné pány (1967). Dalšími nespornými vrcholy této plejády mírně potrhlých, naivních a klamaných mladíků, roztržitých popletů a smolařů, bezbranných proti hrátkám osudu či manipulaci druhých, byl obecní blázen Vyskoč v Juráčkově gulliverovském podobenství Případ pro začínajícího kata (1969), plachý a nesmělý astrolog Stuart Hample ve Vorlíčkově vražednické crazy komedii „Pane, vy jste vdova!“ (1970), žárlivý Bobin v Lipského adaptaci Labichovy secesní frašky Slaměný klobouk (1971) či zpívající snoubenec Michal, podezřelý z loupeže na maloměstské poště, v Podskalského hudební komedii s detektivní zápletkou Drahé tety a já (1974). Přestože je na tragické role jeho filmografie skoupá, právě ony reprezentují nejhodnotnější položky. Kontrast těžké doby a bezstarostně optimistického mládí v sobě mistrovsky spojuje postava palubního střelce seržanta Nováka zvaného Prcek v Polákově válečném snímku o českých pilotech britského letectva za 2. světové války Nebeští jezdci (1968). Pozoruhodnou studii rozvráceného člověka, který svůj problémový vztah ke světu řeší týráním psa a posléze i lidí, podal v postavě vězeňského dozorce Josefa Vildomce z psychologického podobenství Ivana Renče Hlídač (1970). Zajímavou hereckou rolí je pak do značné míry i ústřední postava karlovarského kouzelníka Viliho Broda v Sísově retrofilmu Hudba kolonád (1975). Normalizační tlaky neblaze ovlivnily četnost a velikost jeho hereckých příležitostí ve filmu. Za zmínku stojí už jen menší role vodnického nápadníka Thomase ve Vorlíčkova komedie Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974), tatínek malého uličnického hrdiny Petra (T. Holý) v dětské komedii J. Vošmikové Prázdniny pro psa (1980), šišlavý gangster Fofo v bláznivé mafiánské Herzově komedii Buldoci a třešně (1981) a profesor hudby v Polákově dětské komedii …a zase ta Lucie! (1984). Stejně úspěšně si počínal na tv. obrazovce v inscenacích (Vyhnanství, 1961; Matka, 1966; Klícka, 1971; Čestné kolo, 1973; Pan Tomšík, 1981), seriálech (Píseň pro Rudolfa III., 1967–68; Byli jednou dva písaři, 1972; Byl jednou jeden dům, 1974; Žena za pultem, 1977), pohádkách (O ševci Matějovi, 1973; O Terezce a paní Madam, 1976) a zábavných pořadech. Svým nezaměnitelně dojemným hlasem namluvil večerníčkové seriály Říkání o víle Amálce. Na svou vášeň pro kaskadérské zdolávání výšek, dobrodružnou povahu a bohémský přístup k životu tragicky doplatil. Jeho osudy se zabývá kniha Hany Rychetníkové Komik se smutnýma očima (2004) a dokumentární film Muž, který chtěl létat (1997) z cyklu Nevyjasněná úmrtí.

 

 

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!