V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

HRYC, Andrej

Andrej HRYC (* 30. 11. 1949 Bratislava)slovenský herec. Je syn politického vězně, což mu poznamenalo dětství. Po maturitě na SVVŠ vystudoval herectví na VŠMU (1971). První angažmá měl ve Státním divadle v Košicích (1971–78), krátce byl ve svobodném povolání a pak člen činohry Nové scény v Bratislavě (1980–90), kde se stal ředitelem (2002), když od roku 1990 je opět na volné noze. Od počátku hrál hlavně záporné typy, které skvěle modeluje. Nyní upřednostňuje muzikály: Nová scéna v Bratislavě (Hello, Dolly!, Na skle malované), Košice (Oliver) i Praha: Hudební divadlo v Karlíně (Noc na Karlštejně), Divadlo Kalich (Hamlet), Divadlo Hybernia (Muzikál Švejk), Divadlo Broadway (Ať žije rokenrol!). Nepřehlédnutelný robustní zjev a odpovídající projev se od 70. let uplatnil před kamerou, kde je dodnes (na obou stranách česko-slov. hranice) obsazován ve filmu i televizi, zpravidla do postav drsných, halasných a neústupných chlapíků. V českém filmu debutoval rolí Edoše, snoubence dcery (Taťána Málková) majitele cihelny (I. Prachař), v sociálním dramatu R. Cvrčka Děti zítřků (1980). Divákům utkvěl jeho vykutálený podvodník a zloděj Bureš, zeť gaunerského vrchního Kadlece (K. Augusta) ze snímků Jaroslava Soukupa Kamarád do deště (1988) a Kamarád do deště II – Příběh z Brooklynu (1992). Zatímco v prvním jako vedoucí vinohradských garáží šmelil s kradenými auty, v pokračování podnikal jako šíbr, starožitník a majitel nevěstince. Rázný hostinský a otec mladého hrdiny byl v Cieslarově dobrodružném snímku ze zákulisí hřebčince Dynamit (1989). A film obohacuje kreacemi i zásluhou trojice režisérů slov. původu. U Juraje Jakubiska, kromě zedníka v Tisícročné včele (1983), vytvořil potměšilého kováře Hufschmieda v pohádce Pehavý Max a strašidlá (1987) i seriálové verzi Frankensteinova teta (1987), prokurátora ve feérii Sedím na konári a je mi dobre (1989) a čachtického rychtáře ve velkofilmu Bathory (2008). Kostýmy z historických epoch i ty ryze současné střídal často v dílech Miloslava Luthera, mj. obchodník a tvůrce voskových figurín Franz Deml v Zabudnite na Mozarta (1985), samolibý dramatik Kamil Laborec v hořké komedii Štek (1988), Melchiar v životopisném seriálu o Janu Jesseniovi Lekár umierajúceho času (1983) i film. verzi Svědek umírajícícho času (1990), velkostatkář Dubec v adaptaci Vančurova románu Útěk do Budína (2002). Inspirativní je spolupráce s J. Herzem, který mu dává nesympatické, ba padoušské role: protřelý vrchní číšník Fero Balucha v situační komedii Sladké starosti (1984), major a falešný hráč v pohádce Přezůvky štěstí (1986), major v další pohádce Císařový nové šaty (1994), vedoucí kavárny v černé grotesce podle novely Karla Pecky Pasáž (1996), starousedlík Bouchal, otec pošťačky Lucie (L. Krobotová) v hororu T.M.A. (2009) a kolaborantský starosta Jan Hartl v dramatu Habermannův mlýn (2010). Herzovi vděčí i za nejvděčnější, tragikomickou roli majora Juraje Halušky zvaného Terazky v seriálovém přepisu Švandrlíkovy předlohy Černí baroni (2003). V oblibě s ní nemůže soutěžit ani další seriálové postava: Boris Nekonečný, hlava rodiny světských z Ulice (2008–10). Zahrál si též v exponovaných dramatech ČT Kobova garáž (2003), Na vlky železa (2008) a Jseš mrtvej, tak nebreč (2010). Asi nejpůsobivější výkon odvedl jako hrdina koprodukčního česko-slov. tragikomického podobenství Vlado Balca Rivers of Babylon (1998), ničeho se neštítící hrubián Rácz, který se z topiče bratislavského hotelu vypracuje na šéfa podniku. Zatím hrál ve více než 50 filmech, řadě tv. filmů, inscenací, seriálů, účinkoval v rozhlase, je i skvělý dabér. Od listopadu 89 zájmy rozšířil i jinam. V Bratislavě měl vlastní galerii (1991), založil a byl ředitelem Rádia Twist (1992–2005), působil jako prezident Asociácie nezávislých rozhlasových a tv. staníc Slovenska (1992–2005), roku 1998 ho jmenovala vláda Seychelské republiky svým honorárním konzulem v SR.

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!