V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

HOVORKA, Karel

Karel HOVORKA (* 23. 6. 1924, † 5. 10. 1988 Praha)  – herec, inspicient a asistent režie Divadla na Vinohradech; otec herce Karla Hovorky ml. (* 1951). Po několika hereckých zkušenostechse přihlásil na pražskou Stání konzervatoř a už během studií hostoval dokonce v Národní divadle. Po osvobození se stal inspicientem Divadla na Vinohradech, kde plnil i další role, včetně hereckých. Na film. plátně debutoval ještě na sklonku 40. let (Revoluční rok 1848, 1949), aby od počátku 50. let vytvořil anonymní epizodky ve více než osmdesáti filmech, někdy i v šesti titulech ročně. Zpočátku hrál v tendenčních a schematických filmech se sociální, budovatelskou a výrobní tematikou řemeslníky (Racek má zpoždění, 1950; Veselý souboj, 1950), dělníky (Karhanova parta, 1951; Olověný chléb, 1953; Botostroj, 1954), kameloty (Kavárna na hlavní třídě, 1953; Rudá záře nad Kladnem, 1955; Pochodně, 1960), číšníky (Ještě svatba nebyla, 1954; Dnes večer všechno skončí, 1954; Marie, 1964) a vojáky (Výstraha, 1953; Neporažení, 1956; Černá dynastie, 1962). K nim v následujícím desetiletí přibyly figurky policistů a četníků (Pohled do očí, 1961; Ledové moře volá, 1961; Ztracená tvář, 1965) a jedinců rozličných profesí, činností a stavů, jimiž posiloval herecký kádr druhého sledu v komediích J. Krejčíka (Čintamani & podvodník, 1964; Svatba jako řemen, 1967; Pension pro svobodné pány, 1967), Václava Vorlíčka (Kdo chce zabít Jessii?, 1966; Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, 1967; „Pane, vy jste vdova!“, 1970) a Z. Podskalského (Einstein kontra Babinský, 1963; Ženu ani květinou neuhodíš, 1966; Světáci, 1969; Ďábelské líbánky, 1970). Oblíbili si ho i režiséři z okruhu nové vlny J. MenzelE. Schorm, jejichž zásluhou se mu rozrostla filmografie o nejhodnotnější tituly, byť se v nich objevil pouze jako hradlář (Ostře sledované vlaky, 1966), artista (Návrat ztraceného syna, 1966), muž v hospodě (Rozmarné léto, 1967), inspicient (Zločin v šantánu, 1968), cirkusák (Farářův konec, 1968), brigádník kladenských hutí (Skřivánci na niti, 1969) a strýc (Den sedmý – osmá noc, 1969). Stihl si ještě zahrát v Nevěstě (1970), Luku královny dorotky (1970), Petrolejových lampách (1972), Noci na Karlštejně (1973), ale s nástupem normalizace se objevoval v různých prorežimních agitkách či budovatelských snímcích (Hroch, 1973; Lidé z metra, 1974; Pomerančový kluk, 1975; Stíny horského léta, 1977; Mladý muž a bílá velryba, 1978), v „lepších“ i horších komediích (Slečna Golem, 1972; Tři chlapi na cestách, 1973; Jak utopit doktora Mráčka, 1974, Televize v Bublicích anebo Bublice v televizi, 1974; Talíře nad Velkým Malíkovem, 1977) a celkově se snížila i frekvence jeho návštěv barrandovských ateliérů (Paleta lásky, 1974; Past na kachnu, 1978; Žena pro tři muže, 1979). Znovu pak začal více natáčet s uvolněním 80. let: Každému jeho nebe, 1981; Hodina života, 1981; Víkend bez rodičů, 1981; Příště budeme chytřejší, staroušku!, 1982; Levé křídlo, 1983; Oči pro pláč, 1983; Dva kluci v palbě, 1983; Prodavač humoru, 1984; Cesta kolem mé hlavy, 1984; Láska s vůní pryskyřice, 1984; Já nejsem já, 1985; Lev s bílou hřívou, 1986; Jak básníkům chutná život, 1987; Čekání na Patrika (1988); Dobří holubi se vracejí (1988) a naposled jako ředitel zoo ve snímku Zvířata ve městě (1989). Nelze ho zaměňova se synem, který se uplatňuje zejména na obrazovce, ale i ve filmu (mj. Láska na první pohled, 1981; Anděl svádí ďábla,1988; Noc rozhodnutí, 1993), když ve snímku Podivné přátelství herce Jesenia (1985) se spolu sešli na plátně oba. Zatímco v rozhlase vystupval jen zřídka, často hrál na obrazovce, jak v inscenacích (mj. Moderní byt, 1971; Vlčí halíř, 1975; Kateřina zlé pověsti, 1976; Dopis psaný španělsky, 1980; Děkuju, pane profesore, 1982; Zaspala nevěsta, 1984; Utopím si ho sám, 1989), tak seriálech (Klapzubova jedenáctka, 1967; Nemocnice na kraji města, 1977; Inženýrska odysea, 1979; Dnes v jednom domě, 1979; Arabela, 1979; Okres na severu, 1980; Návštěvníci, 1983; Sanitka, 1984; Gottwald, 1986).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!