V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

HOFMANOVÁ, Drahomíra

Drahomíra HOFMANOVÁ provdaná 1. Karageorgieva, 2. Hradilová (* 24. 8. 1943 Zlín)herečka; dcera akademického malíře Karla Hofmana (1906–1998). Od sedmi let se věnovala baletu pod vedením Ljuby Kvasnicové, ale kvůli vrozené vadě páteře musela tancování zanechat. Vystudovala kamenosochařský obor na střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti a absolvovala herectví na JAMU (1967). Z prvního pětiletého angažmá v Divadle Petra Bezruče v Ostravě (Lucerna, Idiot) přešla roku 1973 do činohry Státního divadla, respektive Národního divadla v Brně (Ivanov, Hrátky s čertem, Gazdina roba, Sen noci svatojánské), jemuž už zůstala věrná. Na film. plátně se uvedla úlohou Veselé vdovy v Jasného poetické venkovské kronice Všichni dobří rodáci (1968). Krásnou a houževnatou vesničanku Marii, prostřední dceru titulní hrdinky (Z. Rozsypalová), ztělesnila v Gajerově dramatu Kateřina a její děti (1970). Odlišný typ role představovala postava skutečné matky malého hrdiny (Michal Vavruška) v Pinkavově dětském příběhu Kapitán Korda (1970). Ženu dohnanou k vraždě manželovy milenky (A. Gasnárková) si zahrála v Schulhoffově psychologickém kriminálním příběhu Diagnóza smrti (1979). V pohádce R. Cvrčka Za humny je drak (1982) byla matkou Lidky (I. Andrlová) a jako kuchařka Bartáková se představila ve smutné komedii Jany Semschové Jemné umění obrany (1987) a Beránková v českém psychologicko-společenském snímku Začátku dlouhého podzimu (1990) slov. režiséra Petera Hledíka. Na film. plátno se po delší odmlce vrátila v žel nepříliš zdařilém Jasného pokračování „všech dobrých rodáků“ Návrat ztraceného ráje (1999). Od 80. let se mnohem více uplatňuje v televizi, a to v pohádkách i dramatických i komediálních inscenacích (O zakletém hadovi, 1983; Třetí sudička, 1986; Případ Salieri, 1991; Stromy umírají vstoje, 1998; Bedna s datlemi, 1998; Zakletý vrch, 1999; Janek nad Janky, 2003; Kamenný klíč, 2005) a také v seriálech, zejména brněnského studia ČST, resp. ČT (Moje kone vrané, 1980; My holky z městečka, 1986; Největší z Pierotů, 1990; Detektiv Marin Tomsa, 1995; Četnické humoresky, 2000).

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!