V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

HILMAR, Gustav

Gustav HILMAR vl. jm. Gustav Černý (* 30. 1. 1891 Podlázky, okres Mladá Boleslav, † 19. 3. 1967 Praha)herec; bratr malíře Bedřicha Černého (1889–po 1937?). Jako výtvarně nadaný student pražského reálného gymnázia v Ječné ulici chtěl ze septimy následovat svého bratra na malířskou akademii. Když však uviděl v Národním divadle Eduarda Vojana v roli Hamleta, rozhodl se pro divadlo. Od statování a studentských představení vedla jeho herecká cesta do dramatické školy K. Želenského, po jejímž absolvování (1911) byl angažován do Městského divadla v Plzni (1912–15). Po pětileté pauze, jež si vynutila léčba těžké tuberkulózy plic, pokračoval na jevištích v Brně, Ostravě a Praze, kde byl členem Městského divadla na Královských Vinohradech (1926–50) a Městských divadel pražských (1950–59). Jako charakterní herec byl představitelem chlapských typů nezatížených banální bodrostí, rázovitých mužů tvrdých k sobě i jiným, přísných, bezohledných až krutých otců, kteří neváhají použít i síly. Své herecké umění poprvé propůjčil objektivu kamery ještě v němé éře, když po boku svých kolegů z vinohradské scény ztělesnil sklářského parťáka v dramatu F. Hlavatého Román hloupého Honzy (1926). Před 2. světovou válkou ho producenti a režiséři téměř stereotypně obsazovali jednak do rolí továrníků, podnikatelů a vysokých úředníků (Vražda v Ostrovní ulici, 1933; Andula vyhrála, 1938; Eva tropí hlouposti, 1939; Lízino štěstí, 1939; Madla zpívá Evropě, 1940; Karel a já, 1942), jednak sedláků, tvrdohlavých poctivců, kteří obvykle mají potíže se svými nezdárnými potomky (Před maturitou, 1932; Jan Výrava, 1937; Muzikantská Liduška, 1940; Městečko na dlani, 1942; Skalní plemeno, 1943; Děvčica z Beskyd, 1944). Jen výjimečně hrál strážníky a četníky, tvářící se přísně a komisně, ale s dobrým srdcem a pochopením pro lidské slabosti (U snědeného krámu, 1933; Hordubalové, 1937; Krok do tmy, 1938) a dělníky (Svět patří nám, 1937; Včera neděle byla, 1938). Z div. scény (byla to jeho první role na Vinohradech) si přinesl do filmu sekerníka Brahu ve film. adaptaci Jiráskovy hry Lucerna (1938) K. Lamače. Ve znárodněné kinematografii vytvářel podobné postavy: mlynáře (Řeka čaruje, 1945), sedláky a statkáře (Průlom, 1946; Křižovatky, 1947; Muzikant, 1947; Přicházejí z tmy, 1953; Frona, 1954; Advent, 1956), rychtáře a starosty (Rozina sebranec, 1945; V horách duní, 1946; Divá Bára, 1949). K nim přidal např. děkana Šimona Cerasýna ve Vávrově historické komedii Nezbedný bakalář (1946), zkušeného důlního inženýra Mlse v budovatelském dramatu J. Krejčíka Nad námi svítá (1952), profesora Kyselku v životopisném snímku M. Friče  Tajemství krve (1953), moudrého Husova přítele Jana z Chlumu a poté uvážlivého jihočeského zemana Ctibora z Hvozdna ve Vávrově husitské trilogii Jan Hus (1954), Jan Žižka (1955) a Proti všem (1957). Nezapomenutelná byla epizodka starého profesora češtiny Václava Vandase, který jako první odmítne podepsat hanebné prohlášení loajality po atentátu na Heydricha v okupačním dramatu podle Drdovy povídky Vyšší princip (1960). Ani v jednom ze svých více než šedesáti filmů mu nebyla dopřána titulní nebo hlavní role, přesto řada jeho figur zanechala v myslích diváků hluboký dojem. Hereckou dráhu definitivně uzavřel malou rolí staříka Maška v Helgeho filmu o starých a dosluhujících pracovnících staré šamotky Bez svatozáře (1963), na motivy románu Jana Otčenáška Plným krokem. Věnoval se i výtvarným zálibám, malířství a sochařství. Bořivoj Zeman natočil jeho herecký portét v krátkém střihovém filmu Gustav Hilmar (1961). Roku 1955 byl jmenován Zasloužilým umělcem.

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!