V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

HEVERLE, Gustav

Gustav HEVERLE (* 31. 1. 1920 Praha, † 22. 1. 2008 Praha)  – herec. Zprvu se chtěl věnovat hudbě, ale rodinná herecká tradice ho táhla k divadlu. Za okupace vstoupil do Herecké školy E. F. Buriana (1940), po jejíž likvidaci (1941) s dalšími spolužáky zformovali soubor Větrník v Divadélku pro 99 (westernový hrdina Bufallo Bill v Brdečkově parodii Limonádový Joe). Po osvobození absolvoval Státní konzervatoř v Praze (1946) a z Větrníku přešel na jednu sezonu do Středočeského divadla v Mladé Boleslavi. Roku 1948 ho angažoval E. F. Burian do svého souboru D 49, respektive Armádního uměleckého divadla, a roku 1955 se stal členem Divadla ABC, s nímž se roku 1962 stal členem Městských divadel pražských, kde setrval až do odchodu do důchodu (1989). Ve filmu se poprvé objevil roku 1949, kdy s J. Adamovou vytvořil ústřední dvojici proletářských milenců v období hospodářské krize za první republiky v dramatu E. F. Buriana podle stejnojmenného sociálního románu Karla Nového Chceme žít (1949). V 50. letech vytvářel převážně role kladné, většinou se jednalo o mladé a nadšené budovatele socialismu ve značně schematických a politicky exponovaných filmech (Cesta ke štěstí, 1951; Severní přístav, 1954; Zaostřit, prosím!, 1956; Bomba, 1957; Povodeň, 1958; Sedmý kontinent, 1960). Často se objevoval v uniformě vojáků, respektive armádních důstojníků (Tanková brigáda, 1955; Neporažení, 1956; Akce Kalimantan, 1962; Pět hříšníků, 1964; Atentát, 1964; Hvězda zvaná Pelyněk, 1964; Vysoká modrá zeď, 1973; Sedmého dne večer, 1974) a příslušníků bezpečnosti, mnohdy ve velitelské pozici (Na konci města, 1954; Punťa a čtyřlístek, 1955; Hlavní výhra, 1959; Konec cesty, 1959), které pak vystřídali neuniformovaní kriminalisté (Smrt si vybírá, 1972; Pasiáns, 1977; Silnější než strach, 1978). Hrál však i postavy pohádkové, z nichž nejznámější byl panoš Vítek v Zemanově pohádce Pyšná princezna (1952). Historické postavy vytvořil v životopisných filmech Václava Kršky Z mého života (1955) a J. Macha Paleta lásky (1976). Jeho herecký rejstřík obsahuje i pár postav negativních, jako byl německý agitátor v Kadárově a Klosově silně tendenčním politickém dramatu Únos (1952) nebo německý udavač Sepp v okupačním dramatu Stanislava Černého Počkám, až zabiješ (1973). Naposled se na plátně objevil v malé roli burziána v retrosnímku Šílený kankán (1982). Jako herec se podílel na prvních tv. vysíláních, hrál v řadě inscenací (Metoda rady Pitra, 1958; Vrah byl odsouzen po právu, 1962; Žižkův meč, 1970; Romeo a Julie na konci listopadu, 1971; Volání o pomoc, 1973; Spodní proud, 1975; Rudý primátor, 1987; Ideální manžel, 2001) a seriálů (Hříšní lidé Města pražského, 1968–69; My z konce světa, 1975; 30 případů majora Zemana, 1974–79; Plechová kavalérie, 1979; Dobrá Voda, 1982; Sanitka, 1984; Gottwald, 1986). V 70. letech pracoval i jako hlavní režisér vysílání pro děti a mládež v pražském studiu Čs. rozhlasu (roku 1980 získal cenu Prix Bohemia). Známý byl angažovaností v řadách KSČ, což mu vyneslo stranická ocenění a titul Zasloužilý umělec (1980). Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (1994).
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!