V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

HEŘMÁNEK, Karel

Karel HEŘMÁNEK (* 17. 10. 1947 Praha)herec; manžel divadelní manažerky a televizní hlasatelky H. Heřmánkové-Vávrové. Jeho tatínek hrával za svobodna ve venkovské kapele na kontrabas. Po maturitě na stavební průmyslovce pracoval rok jako zedník a neúspěšně se pokoušel o studium na FAMU. Náhradně se přihlásil na DAMU, ale přijat byl až na JAMU, kde absolvoval herectví (1972). Krátce pak působil v Divadle Husa na provázku, než v roce 1973 zakotvil na tři sezony v Činoherním studiu v Ústí nad Labem (Diogenes cynik, Profesionální žena, Jakub a jeho pán). Po krátkém zastavení v Městských divadlech pražských patřil od roku 1978 k hereckým oporám Divadla Na zábradlí (v letech 1980–83 byl též členem činoherního souboru Laterny magiky), na jehož scéně nalezl jeho úsporný projev uplatnění v inscenacích E. Schorma (Bratři Karamazovi, Maraton, Astrolog, Macbeth, Hlučná samota, Tři sestry). Kvůli neshodám s novým vedením divadla v roce 1992 s dalšími kolegy odešel a spoluzaložil soukromé Divadlo Bez zábradlí, jehož je majitelem, ředitelem a hercem (Čekání na Godota, Kontrabas, Výhybkář, Tango, Revizor). Razantní a realistický základ svého herectví obohacuje klaunským i lyrickým gestem mnoha protikladých poloh. Jako film. herec debutoval menší postavou mladého stavbaře dálničního mostu Míši Anděla ve filmu Štěpána Skalského Hřiště (1975). Do konce 70. let se zorientovával před kamerou ve vedlejších rolích (Mladý muž a bílá velryba, 1978; Kam nikdo nesmí, 1979; Na pytlácké stezce, 1979; Smrt stopařek, 1979; Útěky domů, 1980). Větší prostor mu nabídl teprve režisér Jaroslav Papoušek v roli mladšího bratra opuštěného sochaře (L. Frej), jemuž se snaží najít novou ženu, v komedii Žena pro tři muže (1979). Lyžařskou zdatnost osvědčil v titulní roli pašeráka-Krakonoše v dětském filmu Věry Šimkové-Plívové Krakonoš a lyžníci (1980). Po boku J. Vinkláře v roli notorického alkoholika hrál záletnického Péťu, člena vrtařské party, ve Vláčilově psychologickém dramatu Hadí jed (1981). S J. Vinklářem se sešel znovu v ústřední dvojici koprodukčního filmu Jaroslava Balíka Šílený kandán (1982), kde představoval bývalého rakouského oficíra z 1. světové války Krumku, který se v poválečných zmatcích spojil se svým někdejším pucflekem (J. Vinklář), aby pronikli do nejvyšších společenských vrstev tehdejší Vídně. Světácky a sebejistě se chovají a vystupují i jeho další film. hrdinové, ať už se jedná o podvodníky, proutníky či serióznější charaktery: prvorepublikový inspektor pražské mravnostní policie a posléze vrátný luxusního nočního podniku Bulis v sociálně kritických komediích Václava Matějky Anděl s ďáblem v těle (1983) a Anděl svádí ďábla (1988), kriminalista Jan Prokop ve snímku Druhý tah pěšcem (1985) a prvorepublikový žižkovský frajer Hubert Hrabě v Novákově retrokomedii Fešák Hubert (1984). V pohádkách H. Bočana s chutí zpodobnil nesmlouvavého vládce pekel Lucifera (S čerty nejsou žerty, 1985) a černokněžníka se špatnou pamětí (O zapomnětlivém černokněžníkovi, 1991). Umělecky nejhodnotnějších výsledků dosáhl před kamerou pod vedením režiséra Karla Kachyni, který si ho vybral několikrát za protagonistu svých film. a tv. projektů. S morálně etickými problémy zápasí jeho hrdinové, shodou okolností oba povoláním architekti, ve společensko-kritických komediích Dobré světlo (1986) a Kam pánové, kam jdete? (1987). Srdce diváků si však získal především úlohou židovského tatínka, fanfarónského obchodního zástupce firmy Elektrolux a vášnivého rybáře s nezdolným smyslem pro humor Leo Poppera, do jehož šťastného rodinného života nemilosrdně zasáhne okupace, v adaptaci poetických povídek ze vzpomínkové knihy Oty Pavla Smrt krásných srnců (1986). Od počátku 90. let se na film. plátně objevuje už jen zřídka. Hrál např. nacistického důstojníka (Stalingrad, 1992), donchuánského architekta a hospodského štamgasta (Malostranské humoresky, 1995), varhaníka (Kolja, 1996), politického vězně a bývalého vysokého důstojníka bezpečnosti (Bumerang, 1996), starostu (Hurá na medvěda, 2000) a sexuálně frustrovaného šéfa letištního překladiště (Příběhy obyčejného šílenství, 2005). Velmi bohatou linii jeho herecké činnosti představuje tv. tvorba, čítající desítky rolí v inscenacích (mj. Sluníčko na houpačce, 1981; Počítání oveček, 1981; Mezičas, 1981; Psí kůže, 1983; Domeček plný koleček, 1983; Proces s vrahy Martynové, 1988; Zámek v Čechách, 1993; Divadelní román, 1994), když si třikrát zahrál po boku P. Nárožného v „mafiánských“ komediích H. Bočana (Šéfe, to je věc, 1982; Šéfe, jdeme na to!, 1984 a Šéfe vrať se! 1984), dále v pohádkách (Honzík a duhový klobouk, 1981; Chudák muzika, 1981; O kouzelnici Klotýnce, 1988; O Radkovi a Mileně, 1990) i seriálech, kde se vyhnul těm nejhorším normalizačním agitkám (Stříbrná pila, 1978; Malý pitaval z velkého města, 1982; Doktor z vejminku, 1982; Vlak dětství a naděje, 1985; Slavné historky zbojnické, 1985; Zlá krev, 1986; Panoptikum Města pražského, 1986; Dobrodružství kriminalistiky, 1989; Přísahám a slibuji, 1990; Co teď a co potom, 1991; Hříchy pro pátera Knoxe, 1992; O zvířatech a lidech, 1993; Zdivočelá země, 1997; Tři králové, 1998; Duch český, 2001; Černí baroni, 2004).

 

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!