V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

HERMANOVÁ, Ljuba

Ljuba HERMANOVÁ vl. jm. Luběnka, provdaná 1. Hrabáková, 2. Lorencová, 3. Dvořáčková, 4. Janoušková (* 23. 4. 1913 Neratovice, okres Mělník, † 21. 5. 1996 Praha)  – zpěvačka a herečka. Dcera železničního úředníka a nadšené ochotnice, která ji odmalička podporovala v múzickém rozvoji. Učila se na housle a jako dítě vystupovala na jevišti. Hlubší zájem o herectví projevila v době svých gymnaziálních studií. Udělala zkoušku na konzervatoř, ale místo do školy nastoupila jako začínající herečka v šestnácti letech do smíchovské Arény, krátce účinkovala v Divadle komiků (1931–32), Národním divadle v Bratislavě (1932–33), přechodně působila v Brně a ve Vídni (1933–34, Theater an der Wien). Do roku 1940 pak prošla jako operetní subreta takřka všemi pražskými zpěvoherními a kabaretními scénami (Velká opereta, Malá opereta, Divadlo U Karlova mostu, Tylovo divadlo v Nuslích, Moderní divadlo), ale pro její umělecký růst bylo nejpodstatnější působení po boku Jaroslava Ježka, J. VoskovceJ. Wericha v Osvobozeném divadle (1934–35) a O. Nového v jeho Novém divadle (1937–39), kde v rámci svého žánru vyzrála nejen jako pěvecká (koloraturní soprán), ale i herecká osobnost. Za okupace musela vzhledem ke svému židovskému původu přerušit uměleckou činnost. Po osvobození se vrátila na jednu sezonu do Nového divadla (Mam’zelle Nitouche), navázala opět spolupráci s J. Werichem v Divadle V+W (muzikál Divotvorný hrnec) a karlínském Divadle Umění lidu (1947–55). Při nástupu tzv. malých divadel na přelomu 50. a 60. let, kdy se podílela na jejich formování, vyspěla v šansoniérku nové stylové etapy. Svými recitály výrazně obohatila repertoárový profil Divadla Na zábradlí (1958–64, spoluzakladatelka; recitál Kdo jste, Ljubo Hermanová) a satirické scény Večerní Brno (1964–65). Zpočátku na jevišti hrála většinou temperamentní operetní komičku, záhy se však oprostila od dovádivosti, kterou nahradila citovým zhutněním výrazu, jemným přednesem slova, psychologickým náznakem postavy bez přetěžujícího naturalismu a ukázněnou mimikou obličeje. Ačkoliv byla pěvecky, herecky a pohybově mimořádně disponovaná, film nedokázal tyto přednosti nikdy adekvátně využít. Ve svém prvním filmu, Honzlově komedii Peníze nebo život (1932), kde hrála milou chudého Tondy (J. Werich), s nímž a jeho bohatým kamarádem (J. Voskovec) prožila bláznivou honičku za ukradeným šperkem, zapívala s H. Vítovou Ježkovo proslulé blues Život je jen náhoda. Nadlouho pak byla upoutána k rolím lehkomyslných děvčat, vesměs zlých nebo jenom poněkud hodnějších slečen a vampů s nádechem komiky, které však hrála v nenáročných fraškách a melodramatech: milenka (Vražda v Ostrovní ulici, 1933), rozverná masérka a panská (Jsem děvče s čertem v těle, 1933), herečka (S vyloučením veřejnosti, 1933), starostova dcera (U svatého Antoníčka, 1933), náladová milenka komerčního rady (Pán na roztrhání, 1934), tanečnice (Nezlobte dědečka, 1934), sekretářka (Bezdětná, 1935), manekýnka (Cácorka, 1935), šantánová zpěvačka a tanečnice (Otec Kondelik a ženich Vejvara, 1937), dcera anglického velkopodnikatele (Ze všech jediná, 1937) a sochařova přítelkyně (Panenka, 1938). Vytvořit pro ni film. typ se však nepodařilo ani znárodněné kinematografii, kde se sporadicky objevovala ve vedlejších nebo dokonce epizodních rolích, např. tanečnice (Až se vrátíš…, 1947) a zpěvačky (Morálka paní Dulské, 1958; Pochodně, 1960). Větší příležitosti dostala jen v úlohách panny Majolenky v hašlerovské revui Z. Podskalského Ta naše písnička česká (1967) a přítelkyně Miriam v komedii Ester Krumbachové Vražda ing. Čerta (1970). Od 50. let podnikala četné zájezdy s estrádními pořady, nahrávala gramofonové desky, hostovala na různých scénách i mimo Prahu, pravidelně vystupovala v televizi (vlastní pořad Kam dnes večer, milý pane, 1968). Do vysokého věku byla aktivně činná a udržovala si obdivuhodnou pohybovou a taneční kondici. Roku 1966 byla jmenována Zasloužilou umělkyní. Vydala knihu vzpomínek …a co jsem ještě neřekla (1993). Do cyklu Genus její portrét natočil Jan Špáta (1995).
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!