V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

HEGEROVÁ, Hana

Hana HEGEROVÁ rozená Carmen Farkašová, uměleckým jménem Hana Čelková (* 20. 10. 1931 Bratislava)zpěvačka a herečka; bývalá manželka slovenského divadelního režiséra Dalibora Hegera. V dětství se učila hrát na klavír, chodila do baletní přípravy Slovenského národního divadla a hrála ochotnické divadlo. Po maturitě na gymnáziu v Komárně (1950) pracovala jako úřednice i jako pedagogická pracovnice. Jakmile absolvovala studium herectví v rámci odborného div. kursu při Státní konzervatoři v Bratislavě (1953), nastoupila do angažmá v žilinském Divadle Petra Jilemnického. Roku 1957 debutovala jako zpěvačka v bratislavské Tatra revui. Roku 1958 byla na základě konkursu přijata do pražského Rokoka, kde hrála a zpívala ve většině inscenací a začala si budovat vlastní repertoár, který rozšířila o další kvalitní tituly z dílny J. ŠlitraJ. Suchého během následujícího angažmá v Semaforu (1961–66), na jehož scéně také uvedla svůj první recitál s M. Horníčkem H&H ’65 (1965). Od roku 1966 se věnuje sólové pěvecké dráze jako osobitá interpretka původního i převzatého šansonového repertoáru, k němuž je disponována jak svým temně barevným altem, tak schopností dramatického gesta. V letech 1967–69 byla na stáži v pařížské Olympii. Kromě bohaté domácí a zahraniční koncertní činnosti (velmi úspěšná v německy mluvících zemích) nahrála řadu alb (Hana Hegerová, 1967; Lásko prokletá, 1977; Ohlédnutí, 1984; Potměšilý host, 1987; Šansony, 1990), často ve spolupráci s textařem Pavlem Koptou a skladatelem P. Hapkou. Svou mimořádnou pozici mezi českými zpěváky populární hudby si udržuje stabilně dodnes. Do jejích uměleckých začátků spadá kariéra film. herečky, kterou nastartovalo zcela náhodné setkání na bratislavské ulici s režisérem J. Krejčíkem. Ten v ní nalezl pro své film. drama z období kolektivizace zemědělské výroby Frona (1954) ideální představitelku titulní postavy vesnické ženy Františky Zobačové zvané Frona, bouřící se proti despotickému manželovi (J. Pántik), na jehož bohatý grunt se před lety jako chudé děvče vyvdala. Tuto roli hrála pod uměleckým jménem Hana Čelková. Těžkou zkouškou prochází také její česko-slovenské manželství ve slov. filmu Jozefa Medveďa Previerka lásky (1956). Vedlejší role Zuzany v Kadárově a Klosově psychologickém dramatu Tam na konečné (1957), cikánky v dramatu Vojtěcha Jasného Přežil jsem svou smrt (1960), prostitutky Vandy ve Vávrově adaptaci románu Gézy Včeličky Policejní hodina (1960) a choreografky Lídy Hálkové v koprodukčním filmu maďarského režiséra Félixe Máriássyho Neděle ve všední den (1962) vystřídala velká dramatická postava dělnice povolnějších mravů Magdaleny Hrivňákové, o jejímž citovém sblížení s podobným outsiderem – notorickým alkoholikem (R. Hrušínský) – vypráví psychologické drama K. Kachyni Naděje (1963). Další její herecká tvorba směřovala k filmům lehčího zábavného typu, kde se víc uplatňovala jako zpěvačka (Kdyby tisíc klarinetů, 1964; Ta naše písnička česká, 1967). Na plátno se pak vrátila v nezpívané vedlejší roli manželky bohatého burzovního rady Samka (L. Suchařípa) ve film. verzi původně tv. seriálu na motivy literárních předloh E. E. Kische Lovec senzací (1988). Tv. diváci ji znají kromě dlouhé řady tv. písniček z hudebních pořadů, inscenací a filmů Zhasněte lampióny (1962), Staré, ale dobré (1964), Dobře placená procházka (1966), Revue v mlze (1966), Sedm žen Alfonse Karáska (1967). V ČST měla vlastní recitál Co nikdy nepochopím (1968). Kromě mnoha profesních ocenění za konkrétní počiny jí udělil prezident republiky státní vyznamenání Medaily za zásluhy (2002). Její portréty zpracovali Adam Georgiev a Petra Niederlová v monografii Hana Hegerová: …a láska klečí na hrachu (1997) a Petr Louka v knize Vaše Hana Hegerová (2007). Nadace Život umělce jí udělila cenu Senior Prix (2000).

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!