V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

HARTL, Jan

Jan HARTL (* 12. 9. 1952 Praha)  – herec. Od dětství navštěvoval dramatický kroužek Lidové školy umění, vedený J. Stránskou, u které se školil i během studia na malostranském gymnáziu v Hellichově ulici, kde hrál ve školních inscenacích, recitoval a hostoval v Divadle za branou O. Krejči (Lorenzacio, Zelený papoušek). Po absolvování herectví na DAMU (1975) zakotvil až do roku 1988 v pražském Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého, na jehož scéně se vyhranil jeho osobitý herecký projev ve vážných dramatických typech i v komediálních postavách mladých mužů, jejichž povahové rysy, vnitřní napětí a duševní rozpolcenost dokázal postihnout s mimořádnou intenzitou a přesvědčivostí (Strakonický dudák, Racek, Zločin a trest, Sluha dvou pánů, Thyl Ulenspiegel, Měsíc nad řekou, Hoře z rozumu). V sezoně 1989–90 byl členem Divadla na Vinohradech (Mistr a Markétka), odkud přešel roku 1990 do Krejčova nově zformovaného Divadla za branou II (Višňový sad, Čekání na Godota, Nemožný člověk, Obři z hor), kde setrval až do zániku této scény (1995). Od roku 1997 působí v činohře Národního divadla (Faust, Doktor Fischer ze Ženevy, Noc potom). Často účinkuje v literárních pořadech pražských komorních scén Viola a Lyra Pragensis a interpretačně se uplatňuje v rozhlase. Ve filmu, kde debutoval němou epizodkou nového zaměstnance autoservisu při příjímacím školení v komedii O. Lipského Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974), nejčastěji střídá postavy nesměle milovnické, rozverně tragické i pošetile komické. Jeho vysoká štíhlá figura a romantický vzhled, umocněný pohledem plachých, upřímných očí (často krytých brýlemi), přispěly zřejmě k tomu, že před kamerou zůstal nadlouho typově připoután k rolím mladých, hloubavých, neprůbojných a poněkud podivínských intelektuálů, naivních snílků, roztomile sympatických nešiků a zpravidla i osamělých hrdinů, kteří přitahují svou bezbranností před nástrahami světa. Takto se představil ve své první větší úloze zmateného zakřiknutého instalatéra Tomáška, zamilovaného do ztřeštěné mladé skladnice (D. Veškrnová), v Herzově komedii Holky z porcelánu (1974). S J. Dvořákem vytvořil titulní dvojici venkovských dělníků, kteří se podílejí na výstavbě pražského sídliště, v Borkově tragikomedii Lvi salónů (1978). Dobře si porozuměl s ústřední postavou neúspěšného studenta žurnalistiky a zároveň rockového zpěváka Honzy, jenž díky náhodnému setkání objeví svět slovácké lidové hudby a obyčejů, v Jirešově baladicky laděném filmu Opera ve vinici (1981). Často hrál učitele (Dívka s mušlí, 1980; Modré z nebe, 1983; Pětka s hvězdičkou, 1985), vědecké pracovníky (Můj hříšný muž, 1986; Dvojrole, 1999) a umělecky zaměřené muže (Dobré světlo, 1986; Stupně poražených, 1988). Oblibu u diváků mu však zajistily ryze komediální role, mnohdy ironicky a parodicky zabarvené: prostomyslný lesní adjunkt Vilja Dézi v Lipského komedii Tajemství hradu v Karpatech (1981) s nezapomenutelnou hláškou: „Sedněte si na perdél, pane hrábě!“ a bohatý panic Justic v Matějkově kostýmní komedii Anděl s ďáblem v těle (1983). Jeho smysl pro komickou nadsázku dokonale souzněl s poetikou Menzelových komedií, jak o tom svědčí úlohy záletného zootechnika Kašpara z Vesničky mé střediskové (1985), který žárlivému Turkovi (P. Čepek) odloudí sličnou ženu (L. Šafránková) a slabošského advokáta Pustiny v přepisu Vančurova románu Konec starých časů (1989). Ač od počátku 90. let patří na film. plátně mezi vzácné hosty, téměř každý jeho výkon vzbudil pozornost, ať už se jednalo o postavu pronásledovaného houslisty Jana Rošetského v tragikomedii V. Olmera ze zákulisí normalizační hudební agentury Ta naše písnička česká II (1990), duchovně založeného židovského krejčíka Pinchese Jakuboviče ve smutné komedii Zena Dostála podle Olbrachtových povídek Golet v údolí (1995 nominace na Českého lva za vedlejší roli) nebo zoufalého otce dřevěného monstra Karla Horáka ve Švankmajerově komediálním hororu Otesánek (2000). Dostatečně známý je rovněž z tv. obrazovky díky účinkování v mnoha seriálech (Muž na radnici, 1976; Stříbrná pila, 1978; Plechová kavalérie, 1979; Návštěvníci, 1983; Černá země, 1985; Případ pro zvláštní skupinu, 1989; Dobrodružství kriminalistiky, 1989; Co teď a co potom?, 1991; Uctivá poklona, pane Khon, 1992; Hříchy pro pátera Knoxe, 1992; O zvířatech a lidech, 1993; Přítelkyně z domu smutku, 1993; Život na zámku, 1995; Když se slunci nedaří, 1995; Hříchy pro diváky detektivek, 1995; Manželská tonutí, 1996; Motel Anathema, 1998; Hotel Herbich, 1999; Četnické humoresky, 2000, 2003; Strážce duší, 2003; 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem, 2005; Dobrá čtvrť, 2005; Příkopy, 2006; Poste restante, 2010), inscenacích (mj. Soud pana Havleny, 1980; Foukaliště, 1989; Milostivé léto, 1991; Dobrodružství pod postelí, 1997; Nadměrné maličkosti: Učitelky s praxí, 2006) a pohádkách (Vltavská víla, 1987; Ať přiletí čáp, královno!, 1987; Kalhoty od krejčího ze Lhoty, 1988; Zvon Lukáš, 2002).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!