V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

GÝROVÁ, Jana

Jana GÝROVÁ (* 17. 2. 1942 Zlín)herečka; manželka filmového režiséra Václava Matějky (* 1937). Navzdory vážnému onemocnění absolvovala studium herectví na DAMU (1964) a nastoupila do angažmá v Divadle Jaroslava Průchy, respektive Středočeského divadla v Kladně, jemuž zůstala věrná dodnes i po odchodu do důchodu. Na jevišti prošla všemi věkovými kategoriemi ženských hrdinek od rolí dívek a mladých žen (Višňový sad, Vassa Železnovová, Stíny) až po postavy matek (Jenůfa, Tracyho tygr, Malý princ). Film. a tv. diváci ji poznali jako představitelku mladých, napohled křehkých, ve skutečnosti však pevných, cílevědomých a houževnatých mladých žen. Již za studentských let se objevovala na tv. obrazovce jako konferenciérka a posléze jako herečka (Konec velké epochy, 1966; Sňatky z rozumu, 1968; Kat nepočká, 1971; Lidé na křižovatce, 1971; Láska poručíka Benze, 1977; Sůl země, 1981; Odhalení jednoho spiknutí, 1984; Jako kníže Rohan, 1983; Angolský deník lékařky, 1984). Se specifiky a zákonitostmi film. herectví se poprvé seznámila pod vedením režiséra Otakara Vávry, který ji ve svém životopisném filmu o Boženě Němcové Horoucí srdce (1962) svěřil postavu Žofie Rottové-Podlipské, mladičké sestry spisovatelky Karolíny Světlé (B. Bohdanová). Pak už následovaly v rychlém sledu menší postavy moderních dívek (Neklidnou hladinou, 1962; Bez svatozáře, 1963; Zločin v dívčí škole, 1965; Ta třetí, 1968). Ve slov. filmu Petra Solana, společenské komedii Kým sa skončí táto noc (1965), vytvořila s J. Zelenohorskou dvojici mladých českých dívek, kterým dovolená na Slovensku přinesla místo naplnění jejich snu velké rozčarování. Od počátku 70. let hrála psychologicky náročnější charakterní postavy, zejména ve filmech svého manžela režiséra Václava Matějky: zdravotní sestra Tereza, kterou s dítětem opustil morálně labilní manžel (P. Čepek), v psychologickém filmu Návraty (1972); učitelka angličtiny v melodramatickém příběhu Hodina pravdy (1977), ošetřovatelka Daniela, která při povstání pražského lidu v květnu 1945 zaplatí svou odvahu životem, v okupačním dramatu Svítalo celou noc (1980). Nevyhnula se ani úlohám matek (Vlak do stanice Nebe, 1972; Nevěsta k zulíbání, 1980), a především manželek, ve kterých měla za partnery např. R. Brzobohatého (Běž, ať ti neuteče, 1976), M. Zounara (Drsná Planina, 1979), R. Jelínka (Hodina života, 1981), Z. Duška (Smrt talentovaného ševce, 1982) a L. Lakomého (Uzavřený okruh, 1989). Hrála také intelektuálky (Oddechový čas, 1977; Smrt stopařek, 1979) i prostitutky (Romaneto, 1980; Anděl s ďáblem v těle, 1983; Anděl svádí ďábla, 1988). A zatím naposled se na plátně představila jako vrchní sestra v Ondříčkově filmu Samotáři (2000). Také na obrazovce hrála v několika filmech (mj. Kat nepočká, 1971; Láska poručíka Benze, 1977; Angolský deník lékařky, 1984; Osudové peníze, 2010) i seriálech (Sňatky z rozumu, 1968; 30 případů majora Zemana, 1974–79; Malý pitaval z velkého města, 1982; Zlá krev, 1986; Dobrodružství kriminalistiky, 1989; Území bílých králů, 1991; Ordinace v růžové zahradě, 2005)

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!