GÜBEL, Ivo
Ivo GÜBEL (* 23. 8. 1921 Praha, † 27. 10. 1988 Praha)
–
herec; manžel herečky
M. Marešové a otec herce
I. Gübela. Za okupace studoval na Státní konzervatoři hudby v Praze (1940–42) a pak hrál v oblastních divadlech (Jihlava a Rychnov nad Kněžnou) a v Praze (Intimní divadlo). Po válce působil již výhradně na pražských scénách: krátce v Malém realistickém divadle, tři sezony v Divadle Satiry, déle setrval v Realistickém divadle (1950–62), kde byl mj. Vocilkou ve
Strakonickém dudákovi, a pak až do smrti byl členem Hudebního divadla v Karlíně s výjimkou sezony 1968–69, kdy působil v Divadle E. F. Buriana. Poprvé se ve filmu mihl jako promítač v Krškově psychologickém dramatu
Až se vrátíš (1947). Do počátku 70. let vytvořil ve dvacítce filmů epizodní i větší role pestré škály profesí a stavů. Hrál např. nacistické vojáky (
Neporažení, 1956;
Romeo, Julie a tma, 1959), policisty (
Mstitel, 1959;
Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, 1967) i vězně (
Panenství a kriminál, 1969), lékaře (
A pátý jezdec je Strach, 1964;
Maratón, 1968) i pacienta (
Znamení Raka, 1966), obhájce (
Čintamani & podvodník, 1964), prodavače trpaslíků (
Florián, 1961), fiakristu (
Zabil jsem Einsteina, pánové, 1969) a šéfredaktora („
Čtyři vraždy stačí, drahoušku“, 1970). Jen zřídka se objevil na obrazovce v tv. inscenacích (
Chvíle rozhodnutí, 1961;
Rekviem za kouzelnou flétnu, 1968), přece jen častěji pak v seriálech (
Klapzubova jedenáctka, 1967;
Hříšní lidé Města pražského, 1968–69;
Pan Tau, 1967–74;
Nemocnice na kraji města, 1977;
Dnes v jednom domě, 1979;
Moje kone vrané, 1980;
Malý pitaval z velkého města, 1982;
Bambinot, 2004). Byl pedagogicky činný na DAMU.