GRÄFOVÁ, Zdeňka
Zdeňka GRÄFOVÁ (* 31. 7. 1886 Vrbno nad Lesy, okres Louny, † 22. 8. 1976 Brno)
–
herečka; manželka divadelního režiséra Bohuše Stejskala (1896–1955). Vyrůstala v úřednické rodině, dětství prožila v Lounech, Pelhřimově a Příbramy, kde začínala ochotničit. Jako žačka Dramatické školy
K. Želenského působila v letech 1907–13 u kočovných divadelních společností (J. E. Sedláček, J. Tuttr, F. Lešanský, A. Frýda), pak byla v angažmá v pražské Uranii (1913–19) a nakonec se její domovskou scénou stalo na více než 40 let Národní divadlo v Brně (1919–60). Její emocionální herectví směřovalo k pronikavé psychologické analýze postav od lyricky pasivních hrdinek až k vášnivým a nespoutaným ženám. Později se přehrála do „starých“ rolí žen z lidu i ušlechtilých dam. Film její herecké schopnosti využil pouze ojediněle a až ve zralém věku. Na plátně se uvedla tragickou postavou nešťastné matky Rezkové, jejíž manžel (
V. Vydra) přivedl rodinu na mizinu a malou dcerku do dětského domova, ve Vančurově sociálním dramatu
Na sluneční straně (1933). Zaujala rovněž svou druhou film. úlohou, manželky aktuára Roubínka (
J. Plachta), ve Vávrově adaptaci Jiráskovy novely
Filosofská historie (1937). Třetí a zároveň poslední návrat před kameru učinila na sklonku života postavou babičky Krnáčové ve slov. filmu Štefana Uhra
Veľká noc a veľký deň (1974). Její kultivovaný hlasový projev se hojně uplatnil v rozhlase a uměleckém přednesu, její monology s
K. Högerem ze Strinbergovy
Hry snů vyšly na gramofonové desce Dějiny českého divadlo (1971). Významná byla rovněž její pedagogická činnost na brněnské konzervatoři (1926–48) a od roku 1948 na JAMU. Laureátka Státní ceny za dramatické umění (1929), nositelka Řádu práce (1953) a titulu Zasloužilá umělkyně (1954).