V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

GOLDFLAM, Arnošt

Arnošt GOLDFLAM (* 22. 9. 1946 Brno)  – divadelník a herec; manžel scénografky a kostýmní výtvarnice Petry Goldflamové-Štětinové (* 1970). Po maturitě krátce studoval medicínu. Ovlivněn atmosférou Divadla Husa na provázku se přihlásil na JAMU, kde absolvoval činoherní režii (1971–76). Mezitím vystřídal řadu zaměstnání (pomocný dělník, rozpočtový úředník) a souběžně se věnoval výtvarnému umění. Krátce pak působil v již neexistujícím satirickém divadle Večerní Brno a v ochotnickém Divadle X. Jeho div. činnost interpretační, režisérská a autorská byla dlouho spojena zejména s Hanáckým divadlem v Prostějově a brněnským HaDivadlem. Od roku 1993 působí jako nezávislý režisér, herec a pedagog (JAMU, DAMU). Pohostinsky režíroval v zahraničí (Polsko, SRN, Rakousko) a v Praze (Divadlo Na zábradlí, Studio Ypsilon, Dejvické divadlo, Archa, Divadlo v Dlouhé, Divadlo Komedie). V brněnském studiu ČT se jako autor mimo jiné podílel na kulturně publicistických pořadech Kulturní magazín, Kabinet múzZa dveřmi je A. G. Židovský původ u něho ovlivnil formování životního postoje i zájmový okruh tvorby, jejíž poetika vychází z groteskního a absurdního uchopení skutečnosti. Jakmile kvůli režii omezil herecké aktivity na jevišti, začal hrát víc ve filmu, kde debutoval v Jakubiskově rodinné kronice Tisícročná včela (1983). Pro svůj podsaditý zjev s charakteristickým plnovousem a mluvený projev osobité dikce ztělesňuje většinou vedlejší postavy svérázných, intelektuálně založených chlapíků, často lékařů různého zaměření (Tichá radosť, 1985; Pražákům, těm je hej, 1990; Fany, 1995; Otesánek, 2000), docentů (Zvířata ve městě, 1989; Malostranské humoresky, 1995) a umělců (…ani smrt nebere!, 1995). Jeho naturelu i profesní orientaci byly nejblíže dvě jeho největší film. úlohy: bohémský filozof Egon v Kolihově adaptaci Hrabalovy novely Něžný barbar (1989) a avantgardní divadelník Karel Vyžilý v Křístkově smutné komedii Vyžilý Boudník (1990). S chutí si zahrál také zakomplexovaného intelektuála Arnoštka v satirické komedii V. Chytilové Dědictví aneb Kurvahošigutntag (1992), cestovatele a samorostlého filozofa Lustiga ve Smyczkově čapkovské pohádce Lotrando a Zubejda (1997) a tureckého vyslance v Křístkově pohádce Císař a tambor (1998). Jako Arnošt Goldflam v brněnské tv. isncenaci Nešahej na tu plotnu! se objevil v Morákově Nudě v Brně (2003). Zatím naposled se na film. plátně objevil jako Hut ve Svátkově tragikomedii Blízko nebe (2005) a profesor Peprník v Prušinovského hořké komedii František je děvkař (2009). Obdobnými figurkami obohatil řadu tv. pohádek (O Háderunovi a víle Elóře, 1986; Modrý Mauritius, 2004), inscenací i záznamů div. her (Šťastný život, 1983; Klíče, 1983; Hrom do kapelníka, 1983; Plukovník Starbottle a krásná žalobkyně, 1984; Případ Salieri, 1991; Zmrazený Vasil, 1993; Divadelní román, 1994; Zázračené dítě, 1994; Píseň o lítosti, 1999; Nevěsta pro Paddyho, 1999; Večery v Analogonu, 2002; Jasnovidec, 2005; Velkofilm, 2007; O kominickém učni a dceři cukráře, 2007) a seriálů (Draculův švagr, 1996; Případy detektivní kanceláře Ostrozrak, 1999; O ztracené lásce, 2001; Černí baroni, 2002; Četnické humoreksy 2, 2003; Dobrá čtvrť, 2004; Bazén, 2005; Trapasy, 2007; Proč bychom se netopili, 2008; Poste restante, 2010; Špačkovi v síti času, 2010). Je autorem pětadvaceti div. her, např. Biletářka (1983), Červená knihovna (1985), Agatománie (1987), Jedna noc aneb Sen (1986), Písek (1988), Zkouška (1989), Lásky den (1993), Proklatec (1996), Sladký Theresienstadt (1996). Za hru Modrá tvář (1993) získal Cenu Alfréda Radoka. Publikuje v kulturních periodikách a vydal knihy povídek Pořád o jednom a jiné (2003), Tatínek není k zahození (2004), Osudy a jejich pán (2005) a Standova babička (2005). Knihu rozhovorů Několik historek ze života AG (2006) s ním připravili Petr Štědroň a Jiří Trávníček.
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!