GERLOVÁ, Jarmila
Jarmila GERLOVÁ (* 22. 7. 1943 Praha) – zpěvačka a herečka. Pěveckou školu dostávala už od dětských let od maminky, profesorky Bendlové, později ji školil sám O. Nový. Od pěti let chodila do baletu a později přibrala hru na klavír. Z průmyslovky přešla po 2. ročníku na hudebně-dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze, po jejímž čtyřletém studiu nastoupila do angažmá v Hudebním divadle v Karlíně (1964–66). Pak vystupovala jako spolehlivá sborová zpěvačka, ve skupině J. Laufra a od roku 1975 v orchestru Ladislava Štaidla (vokální trio s Jitkou Zelenkovou a Vlastou Kahovcovou), který provázel K. Gotta. Ten roku 1979 trio rozpustil, a Gerlová s chotěm poté emigrovali do Německa. Herecký i pěvecký potenciál uplatnila i na film. plátně v roli zpěvačky Věry Beránkové z Čechova hudebního filmu Bylo čtvrt a bude půl (1968), jako odmítnutá milenka Jana ze zdařilé adaptace Kunderovy povídky Já truchlivý Bůh (1969) A. Kachlíka, či herečka Swansonová ze sci-fi komedie O. Lipského Zabil jsem Einsteina, pánové… (1969). Další role či spíše epizody jí čekaly v 70. letech: dívka-tanečnice z povídky Arabský kůň snímku Hry lásky šálivé (1971), tanečnice-svatebčanka (Pět mužů a jedno srdce, 1971), jedna z manekýnek v Rychmanově muzikálu Hvězda padá vzhůru (1974), zahrál si sama sebe (členka skupiny Babety) v Brynychově Romanci za korunu (1975), a zpěvačkou byla i v dalších dvou filmech (Zrcadlení, 1977) a naposled v Radosti až do rána (1978). Bdělí cenzoři jednou také zaspali, a tak její hlas (s triem) diváci slyšeli i po emigraci ve filmu Oči pro pláč (1983). Uplatnila se také na obrazovce v hlavní roli koprodukční tv. adaptace opera Bohuslava Martinů Juliette (1969), ve hře Královské usínání (1974) aj. tv. pořadech (Hudba, to je moje, 1976) či Gottových koncertech. Po listopadu 89 žije střídavě v Německu i v ČR.