V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

GALATÍKOVÁ, Věra

Věra GALATÍKOVÁ (* 19. 8. 1938 Zlín, † 21. 12. 2007 Kladno)herečka; manželka herce L. Freje a matka herců Kristýny Frejové (* 1971) a L. Freje ml. Vyrůstala na valašské samotě a lásku k divadlu patrně zdědila po své matce, vášnivé ochotnické herečce. Po maturitě (1958) na Pedagogické škole pro učitele národních škol rok učila ve Vracově u Kyjova, než se rozhodla pro herectví, které pak absolvovala na JAMU (1962). Z prvního pětiletého angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích (titulní role v Královně Kristíně, Blažena v Shakespearově komedii Mnoho povyku pro nic, Sylvie ve Stenotypistech) odešla roku 1967 do Prahy, kde dalších pět sezon působila v Činoherním klubu (velkovévodkyně v Camusových Spravedlivých, Sostrata v Mandragoře, Raněvská ve Višňovém sadu, stařena v Candidovi, Gábinka ve hře Aleny Vostré Na ostří nože), aby v roce 1972 posílila na sedm let soubor Divadla S. K. Neumanna (Vojnicevová v Platonovovi, Kristina ve Smutku sluší Elektře, Helena v Chuti medu). V letech 1979–93 patřila k hereckým oporám Městských divadel pražských (Vrchní sestra v Přeletu nad hnízdem kukačky, Rimsenová v Dürrenmattově komedii Achterloo, Julie v komedii Julie, ty jsi kouzelná, Golda v Gorinově hře A nezbývá než se smát) a od roku 1993 byla členkou činohry Národního divadla (Emilie v Zimní pohádce, Paní Sorbyová v Divoké kachně, Linda ve Smrti obchodního cestujícího, Blanka Hrdinová v Mášových Podivných ptácích, královna v Cymbelínovi, Poutnice, též Maria v Pašijích, Gunhilda Borkmanová v Johnu Gabrieli Borkmanovi, Strouhalka v Maryše), kde ukončila pracovní poměr v listopadu 2005. Od počátku jevištní činnosti hrála charakterní a dramatické role, vynikala jako představitelka psychologicky složitých, často čechovovských a antických hrdinek, k nimž měla blízko zvláštním spojením přirozené oduševnělosti i temperamentu. Za strhující výkon v roli královny Hekabé v inscenaci Eurípidova dramatu Pokořitelé Tróje (Divadlo Labyrint) získala Cenu Thálie 1994. Již jako studentka JAMU vytvořila svou první film. roli prosté venkovské dívky Jolany ve slov. filmu Martina Hollého Havrania cesta (1962). Do film. ateliérů se vrátila po pětileté přestávce jako paní Lenora, ovdovělá zemanka z Vlkova, která se provdá za nevlastního syna (P. Čepek), ve Vláčilově středověké baladě Údolí včel (1967). Stěžejní portrét silné, obětavé a milující ženy vzdorující nelehkému osudu vykreslila v postavě manželky poctivého jihomoravského sedláka Františka (R. Brzobohatý) v Jasného poetické vesnické kronice Všichni dobří rodáci (1968) a jejím volném pokračování Návrat ztraceného ráje (1999). Malá, ale působivá rolička svazačky doprovázející pionýry (Skřivánek na niti, 1969) skončila na 20 let v trezorech. V dalších filmech na ni připadly vedlejší postavy současných žen (většinou milenek) v nejrůznějších krizových situacích (Ohlédnutí, 1968; Nahota, 1970). Od počátku 70. let byla dosti stereotypně obsazována do rolí matek dospívajících či dospělých synů a dcer, které hráli L. Šafránková (Rodeo, 1972), L. Skopalová (Zrcadlo pro Kristýnu, 1975), P. Pospíchal (Havárie, 1985) a A. Mihulová (Kytice, 2000). V postavách manželů se po jejím boku vystřídali V. Ptáček (Rodeo, 1972), P. Haničinec (Stín létajícího ptáčka, 1977; Stín kapradiny, 1985), L. Šimek (Vítězný lid, 1977), O. Brousek (Sólo pro starou dámu, 1978) a J. Somr (Kam nikdo nesmí, 1979). Z této řady trochu vybočují bohatší vnitřní problematikou a tragickým rozměrem dvě postavy zralých žen prožívajících vážné citové konflikty: učitelka Pavla Kodetová, bezdětná manželka prchlivého traktoristy (A. Švehlík) ve Vláčilově adaptaci Bohumila Říhy Dým bramborové natě (1976), a vdavekchtivá venkovanka Halina Vašicová, stojící mezi dvěma muži (V. Müller a L. Frej) v Hanibalově psychologickém příběhu Láska s vůní pryskyřice (1984). Objevovala se v menších i epizodních rolích, např. jako svazačka doprovázející pionýry (Skřivánci na niti, 1969), sekretářka (Velká neznámá, 1970; Skalpel, prosím, 1985), jeptiška (Družina černého pera, 1973), učitelka (Jakub, 1976), kosmetička (Léto s kovbojem, 1976), ošetřovatelka a lékařka (Tobě hrana zvonit nebude, 1975; Zrcadlení, 1977; Anděl Exit, 2000), listonoška (Píseň o stromu a růži, 1978) a sudička (Julek, 1979). V životopisném filmu Člověk proti zkáze (1989), který natočil Štěpán Skalský o posledních letech života Karla Čapka (J. Abrhám), ztělesnila spisovatelku Helenu Čapkovou. Jednou z posledních film. rolí Galatíkové byla Marienka Šímová, Pražačka slovenského původu, která v Šulíkově epizodické kronice Krajinka (2000) bilancuje během návštěvy rodného kraje se svou kamarádkou z dětství vlastní nevydařený život. Mateřské typy energických, emancipovaných a nezdolných žen převažují také mezi jejími tv. hrdinkami, z nichž nejznámější zůstává ředitelka školy Martínková ze seriálu My všichni školou povinní (1984). Účinkovala i v dalších seriálech (Duhový luk, 1973; Sanitka, 1984; Vlak dětství a naděje, 1985; Malý pitaval z velkého města, 1982, 1987; Dobrodružství kriminalistiky, 1989; Na lavici obžalovaných justice, 1998; Četnické humoresky, 2000, 2003), přičemž je hodné zaznamenání, že těm nejhorším normalizačním se s úspěchem vyhýbala. Více prostoru tak našla v desítkách inscenací, byť s podobnými typy (Dlouhá podzimní den, 1971; Hodina pravdy, 1972; Cena zlata, 1972; Podivín, 1973; Pozdní léto, 1974; Dům bez oken, 1977; Na dvoře vévodském, 1979; Zamřížované zrcadlo, 1980; Počítání oveček, 1981; Kvůli mně přestane, 1982; Babička se zbláznila, 1982; Jako kníže Rohan, 1983; Cizí holka, 1984; Principálka, 1986; Nevěsta, 1986; Zatmění všech sluncí, 1987; Příběh kriminálního rady, 1994; Gambit, 2000; Karlínská balada, 2001; Hadí tanec, 2005) a pohádek (Hodina splněných přání, 1983; O velkém nosu, 1983; O rybáři a rybce, 1986; Kočičí ples, 1989; Klaním se, měsíci, 1989; O Janovi a podivuhodném příteli, 1990; Růžový květ, 1992; Klíček ke štěstí, 1992; Zlatý rytíř, 1993; O Šedivákovi, 1995; Pohádka z větrného mlýna, 1996; Kouzelný šíp, 1997). Paradoxně největší popularitu jí přineslo dabingové herectví (laureátka Ceny Františka Filipovského 2000 za celoživotní mistrovské působení v dabingu), které spojila především s interpretací francouzské herečky Annie Girardot. Své zkušenosti z původního povolání a herecké práce zúročila jako pedagožka (od roku 1993 docentka) DAMU. Její osobní a tvůrčí profil publikovala Zuzana Sílová v knize Věra Galatíková: obrazy ženského údělu (1997) a Ladislav Chmel v monografii Věra Galatíková: úděl statečné ženy (2007). Roku 1988 jmenována Zasloužilou umělkyní.

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!