V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

FRÝBORTOVÁ, Dagmar

Dagmar FRÝBORTOVÁ provd. Kopecká (* 10. 8. 1925 Praha, † 18. 5. 2012 Praha)herečka. Z dívčí touhy hrát ve filmu se jako patnáctiletá zapsala do komparsního rejstříku. Od drobných anonymních rolí studentky (Prosím, pane profesore!, 1940), prodavačky (Rukavička, 1941), adeptky herectví (Modrý závoj, 1941) a manikérky (Velká přehrada, 1942) dospěla k vedlejším úlohám moderních děvčat, které zjevem i chováním protestují proti pokrytecké zatuchlosti měšťáckého prostředí. Po boku svých zkušenějších hereckých partnerů před kamerou a díky soukromému školení u L. Skrbkové a studiu na Státní konzervatoři v Praze (dokončila ji roku 1946) nabývaly její výkony na jistotě a role na velikosti. Zviditelnila ji postava starostovy dcery Emy, jejímž půvabům neodolá slavný spisovatel detektivek (K. Höger), v detektivní komedii O. Nového a Antonína Zelenky Čtrnáctý u stolu (1943). Pouze v nepatrně odlišných variantách opakovala stejný typ hrdinek, bouřících se proti otcovské autoritě a prosazujících upřímný cit neposkvrněný postranními úmysly, v komediích V. Slavínského: Jindřiška, dívka mladého spisovatele (M. Homola) v situační komedii Neviděli jste Bobíka? (1944), Zdeňka Kohoutová, jedna z dcer despotického starožitníka (J. Marvan) v novém zpracování div. komedie F. X. Svobody Poslední mohykán (1947) a rozhlasová hlasatelka Růžena Vojtíšková v adaptaci div. hry O. Scheinpflugové Dnes neordinuji (1948). Největšího úspěchu dosáhla úlohou sličné Věry v Grussově zfilmovaném humoristickém románu Karla Poláčka Hostinec "U kamenného stolu" (1948), kde s D. Sedláčkovou vytvořila dvojici dcer rady Dyndery (S. Neumann), jimž se dvoří dvojice dětinsky rozkmotřených bratrů (R. HrušínskýS. Beneš). Po osvobození hrála v Divadle V+W (1946–47) a krátce v Divadle hudby. Jenže s novými politickými poměry po únoru 1948 se vše změnilo. Její otec byl uvězněn a ji postihl zákaz umělecké činnosti, takže nemohla vystupovat dokonce ani jako manekýna. Přece jen se ale na plátně ještě jednou objevila jako vedoucí internátu v Čechově budovatelské komedii Štika v rybníce (1951). Ředitel Divadla hudby Jaroslav Šeda ji zaměstnal alespoň jako uvaděčku. Nakonec se provdala za architekta Kopeckého a věnovala se rodině. Později nastoupila na post úřednice ve Strojexportu, kde setrvala až do důchodu.

 

 

 

 

 

 

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!