V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

FREIMANOVÁ, Veronika

Veronika FREIMANOVÁ (* 24. 9. 1955 Praha)herečka; dcera dokumentaristy a operního režiséra Přemysla Freimana (1921–1984) a bývalá manželka kameramana a režiséra Jaroslava Brabce (* 1954). Od dětství se věnovala baletu, ale svého záměru stát se baletkou se musela kvůli zdravotním problémům vzdát. Po dvou letech na ekonomické škole vystudovala herectví v hudebně-dramatickém oddělení Státní konzervatoře v Praze (1978). Od maturity pak byla dlouholetou členkou pražského Činoherního klubu (Cathleen v Cestě dlouhého dne do noci, Ardelie ve Vostrého komedii Tři v tom, Marie v Lázňovského Dobrodružství, Marianna v Mussetových Marianniných rozmarech, Axjuša v Ostrovského Lesu, Lucy v Havlově Žebrácké opeře), jehož soubor opustila v polovině 90. let. Jako herečka ve svobodném povolání hostuje v Divadle Bez zábradlí (Každý rok ve stejnou dobu). Již jako dítě statovala v televizi, kde později spolupracovala se Studiem Kamarád, byla moderátorkou zábavných pořadů (Otázky z klobouku) a hrála princezny i role chudých děvčat v mnoha pohádkách (O chudém královstvíčku, 1979; O Ptáku Ohniváku, 1980; Darmošlap z Nemanic a princezna Terezka, 1983; Čertův švagr, 1983; Perly a růže, 1985; O Rozárce a zakletém králi, 1985). Poprvé se na film. plátně mihla v poetickém příběhu K. Kachyni Láska (1973), ale první velká role na ni čekala až na konci 70. let v komedii H. Bočana Půl domu bez ženicha (1980), kde hrála Olinu, mladší ze dvou dcer autoritativního pana France (V. Menšík), jehož cílem je postavit velkou rodinnou vilu pro obě dcery i s jejich ženichy. Ve filmu K. Smyczka Jen si tak trochu písknout (1980) si zahrála mladou a zoufalou učitelku pubertálních dětí a obdobnou roli mladé idealistické pedagožky, snažící se o kamarádský přístup ke studentům, kteří však zklamou její důvěru během lyžařského výcviku, ztvárnila v dalším Smyczkově snímku Sněženky a machři (1982). Stejného druhu byla i učitelka z Bočanova Vinobraní (1982), a především postava vychovatelky v dětském domově Jarmilky, k níž přilne jedna z jejích svěřenkyň (M. Kudláčková) až nebezpečně důvěrným citem, v psychologickém dramatu V. Olmera Skleněný dům (1981). Po šestileté přestávce se vrátila před film. kameru v dětských filmech Věry Šimkové-Plívové Nefňukej, veverko (1988) a Veverka a kouzelná mušle (1988), díky nimž se přehrála do rolí matek (Snowboarďáci, 2004; Rafťáci, 2006). Z jeviště Činoherního klubu převedla do film. podoby postavu Lucy, jedné z manželek šarmantního zločince Macheatha (J. Abrhám), v přepisu J. Menzela hry Václava Havla Žebrácká opera (1991). Zcela netypickou roli jí svěřil její manžel Jaroslav Brabec ve svém režijním debutu, film. adaptaci knihy Josefa Váchala Krvavý román (1993). S R. Hrušínským ml. tu vytvořila manželskou dvojici Kubových, kteří ve sklepě pitevního ústavu připravují lidské maso pro zvrhlého biskupa (J. Jelenská), jenž z něj vaří polévky pro chudé. V následujícícm Brabcově filmu, thrilleru Holčičky na život a na smrt (1996), hrála hlavní postavu mladé ženy Moniky, kterou po letech vyhledá její kamarádka z dětství (K. Krbová), z níž se však záhy vyklube psychicky narušená žena, odhodlaná pomstít se přítelkyni za těžký úraz. Svou postavu Hanky ze Sněženek a machrů „oživila“ v Taušově volném pokračování Sněženky a machři po 25 letech (2008), kde se její hrdinka, která zanechala učení a provdala se za staršího úspěšného muže, setkává po čtvrt století s někdejšími studenty a kolegy na horské chatě, kterou provozuje bývalý profesor Karda (R. Brzobohatý).Od počátku 90. let pravidelně rozšiřuje své tv. konto o další filmy, inscenace (Zálety koňského handlíře, 1991; Co teď a co potom?, 1991; Osvětová přednáška v Suché Vrbici, 1992; Stín viny, 2003; Kobova garáž, 2003), pohádky (Kryštof a Kristina, 1993; O víle Arnoštce, 2001) a seriály (Hříchy pro pátera Knoxe, 1992; Draculův švagr, 1996; Na lavici obžalovaných justice, 1998; Místo nahoře, 2004; Náměstíčko, 2004; Náves, 2005; Vyprávěj, 2009).

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!