V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

FRANTOVÁ, Jitka

Jitka FRANTOVÁ (* 1. 5. 1932 Malhostovice, okres Tišnov)  – herečka; manželka novináře a politika Jiřího Pelikána (1923–1999). Od malička ji přitahovalo divadlo a po maturitě na brněnském gymnáziu absolvovala herectví na JAMU (1952). Během studií účinkovala ve Státním divadle v Brně a v rozhlase. Studovala i zpěv, tanec a pantomimu, což jí otevřelo cestu k mnoha herecko-tanečním projektům. Po škole získala první profesionální zkušenosti v oblastních divadlech v Uherském Hradišti (1952–53) a Kolíně (1953–59), kde prošla dívčími rolemi klasického repertoáru. S příchodem do Prahy se stala členkou souboru kabaretního Divadla Rokoko (1959–68) a krátce pak Hudebního divadla v Karlíně (1968–69). S filmem přišla poprvé do styku už za studentských let epizodkou brigádnice v budovatelském dramatu režiséra K. M. Walló Veliká příležitost (1949). Stejného ražení byla i její následující, ale již vedlejší postava dělnické svazačky a členky mládežnického tanečního souboru Věry Petrové ve Vlčkově hudební agitce Zítra se bude tančit všude (1952). Na plátně se objevila ještě několikrát v první polovině 60. let, leč vždy se jednalo jen o podružné roličky: služka u vrchního komisaře gestapa (Vyšší princip, 1960), kadeřnice (Tereza, 1961), lehká dívka (Král Králů, 1963), blondýnka v baru (Komedie s Klikou, 1964) a slečna z podatelny (Hrdina má strach, 1965). Veřejnost ji znala spíš z tv. obrazovky (publicistický seriál Rezervujte si pět minut pro Karolínu, pro dětské diváky byla tetou Boženkou z oblíbeného seriálu Robot Emil) a rozhlasu (vlastní seriál Z deníku dívky Barborky). Po srpnové okupaci hrozil jejímu muži, čelnému reformní komunistovi, konec kariéry, a tak se rozhodli zůstat v emigraci v Itálii (1969). Díky dobré jazykové výbavě hrála v Německu, Rakousku, Švýcarsku i Itálii a vytvořila desítky rolí ve filmu, a hlavně v televizi (mj. v i u nás známém německém seriálu Tatort/Místo činu). Ke stěžejním patřila úloha české, komunistickým režimem perzekvované herečky Marie v italském tv. snímku režiséra Giorgia Albertazziho podle div. hry Pavla Kohouta, inspirované osudem herečky V. Chramostové Andělé moci/Gli angeli del potere (1989). Od 80. let působila také na jevištích v Mnichově, Vídni, Berlíně, Miláně a Římě. Je držitelkou řady hereckých cen (mj. francouzská Lumière a italská Protagonisti). Po pětadvacetileté pauze se objevila v českém tv. seriálu Konec velkých prázdnin (1996), který pojednává o posrpnové emigraci. Roku 1997 se představila v pražském Divadle ABC v titulní roli Čapkovy Věci Makropulos, inscenaci rakouského souboru Der grüne Wagen.

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!